Článek
Z Hradce jste odešel téměř na vrcholu. Jak vás potěšilo, že jste se rozloučil stříbrem?
Byl jsem šťastný. O mém odchodu se vědělo už od prosince, takže jsem byl pod drobnohledem. Upletl jsem si na sebe bič. Ale jsem rád, že jsem výkonem i výsledkem ukázal, co jsem týmu schopný dát.
Jízdu Mountfieldu ovšem poznamenala dopingová kaňka tří odhalených hříšníků.
Samozřejmě je to nepříjemná situace. Kluků mi je líto. V tu dobu jsem byl zraněný, takže ani nevím, co přesně se stalo. Ani kluci sami ještě neví, co bude. Čekají na rozsudek. Myslím si ale, že to od nich určitě nebylo něco cíleného.
Vy jste kvůli zranění v semifinále přišel o rekordní sérii bez absence, kterou jste táhl deset let, celkem 659 zápasů. Naštvalo vás to?
Primárně mě naštvalo, že jsem přišel zrovna o tu nejdůležitější fázi sezony. Na část finále jsem se sice vrátil, ale rozhodně ne ve stoprocentní kondici. Přeci jen to nebyla rýmička. Že ale skončila moje série? To je život, z toho si hlavu nelámu.
Přes léto jste si stihl odpočinout a dát se dohromady?
Ještě jsem se chvíli dával do kupy. Byl jsem s rodinou v Rakousku na horách. Vždycky potřebuju přes léto od hokeje trochu vypnout. Přeci jen je to kolektivní sport, potkávám v sezoně pořád stejných 25 tváří. I proto preferuju individuální přípravu, je to pro mě psychický odpočinek. Jak ty roky utíkají, je to čím dál náročnější na hlavu. Teď se ale cítím dobře připraven a naladěn na novou sezonu.
Do Plzně se vracíte po šesti letech. Co se tu změnilo?
Šatna je kompletně zrekonstruovaná, posilovna je nová. Zůstali kustodi, vedoucí týmu i vedení. Kádr se celkem obměnil. Ale pořád dost kluků znám, nebo jsem hrál s jejich rodiči, třeba táty Adama Dvořáka nebo Benáka. (směje se)
Jaké je být zpátky doma?
Zatím moc příjemné. Snad to tak i zůstane. Vždycky se to odvíjí od výsledků. Když se budeme držet v horní polovině tabulky, tak to bude skvělé. Děláme všechno pro to, aby tým dobře fungoval. Doufám, že to bude vidět i navenek. Chceme se probojovat do čtvrtfinále. A z osobního hlediska věřím, že se zase oproti loňsku posunu.
Se Škodovkou jste slavil titul i dva bronzy, jenže poslední tři sezony tým nepřelezl předkolo. Cítíte, že je v klubu hlad po návratu na přední příčky?
Rozhodně, už od prvního tréninku. Martin Straka nám od začátku zdůrazňuje, že už nechce, aby se opakovala situace z předchozích let. Nikoho nebaví prohrávat. A mě obzvlášť. Udělám pro vítězství všechno a pokusím se nasměrovat i spoluhráče.
Když jste na západ Čech přijížděl jako soupeř, fanoušci vás nevítali zrovna přátelskými pokřiky. Jak jste to jako odchovanec klubu vnímal?
Myslím, že to k tomu patří. Jsem takový hokejista, který chce vždycky vyhrát. Umím být na ledě nepříjemný, na tom nic měnit nehodlám. Prostě jsem zrovna působil v jiném týmu. Teď když budu hrát znovu v modrobílém dresu, snad si mě zase fanoušci oblíbí.
Líbí se vám často vyostřená atmosféra na plzeňském zimáku?
Jo, líbí. Emoce ke sportu patří. Když jsou podávané v únosné míře, dá se to akceptovat. Nejsme přece v divadle. Ale chápu i druhý pohled. Mám dvouletou dceru a sám vím, že není ideální, když děti slyší sprostá slova.
Co máte na Plzni nejradši?
Přirostlo mi to tady k srdci. Sice jsem se narodil v Rokycanech, ale od šesté třídy už jsem s Plzní spojený. Přestěhoval jsem se sem, bydlím tady. A co tu mám nejradši? Správný Plzeňák asi odpověď tuší. To, co jsme dali světu. Nemusím jmenovat. (usmívá se)
