Článek
Před týdnem jste vyvracel tvrzení o oficiálním konci kariéry s tím, že si ještě necháváte otevřené dveře. Jaká je tedy šance na návrat do profesionálního hokeje?
Opravdu malá. Existuje hrozně moc klíčových elementů pro to, abych se vrátil. Nevím, co mi řekne hlava, ale jestli se dostanu do fáze, že začnu trénovat a budu fyzicky připravený, rád bych to aspoň zkusil. Motivací je můj syn, který začal hokej žrát. Viděl mě sice hrát v Columbusu, ale to ještě neměl rozum. Chci, aby mě někdy viděl na ledě. Ale tomu dávám minimální šanci, na 99,9 procenta se nevrátím.
Třeba by vás soupeři o trochu víc šetřili a nechodili do vás.
Myslím, že by to bylo absolutně naopak. Hráči v extralize k sobě mají daleko menší respekt než v NHL, kde jsou vidět naražení na hrazení i údery na hlavu ze slepého úhlu mnohem méně. V zámoří hokejisté daleko víc rozumí tomu, co a jak se může. Snad se hokej v Česku bude ubírat stejným směrem, ale k tomu máme před sebou ještě hodně práce.
Jestli návrat nevyjde, plánujete pokračovat jako mentor na Kladně?
Ne, končím tam. Jsem rád, že jsme se zachránili, ale je načase koukat víc dopředu a dělat nějakou dobu něco jiného. Trenéřina mě bavila, ale zabere hrozně moc času a já nerad dělám věci na půl plynu. Od příští sezony tak určitě nebudu součástí žádného trenérského týmu. Uvidíme, co se stane třeba za čtyři, pět let. Trenéřina potřebuje čas a ten já zatím nemám.
Kladno - Karlovy Vary, Voráček na střídačceVideo: Tipsport Extraliga / BPA
Teď jste se navíc stal ambasadorem Winter Hockey Games, které se uskuteční v prosinci na Letné.
Bude to výborná akce. Sám jsem si pod širým nebem zahrál třikrát. Zažil jsem obrovský vítr, velkou zimu i déšť. Hodně specifické zápasy, ale mám na ně krásné vzpomínky. Teď budu společně s Patrikem Eliášem shánět legendy do výběru světových hvězd. Myslím, že to složíme z bývalých hráčů Philadelphie a New Jersey.
Koho už jste kontaktoval?
Mohla by přijet celá Legie zkázy, legendární lajna, jedna z nejlepších v devadesátých letech, tedy John LeClair, Eric Lindros, Mikael Renberg. Oslovil jsem i Scotta Hartnella nebo Waynea Simmondse. Oba už ukončili kariéru. Odehráli jsme spolu hodně zápasů. S Waynem jsme byli spolubydlící, máme specifický vztah. Rád se s nimi uvidím.
A zmiňoval jste i jméno hvězdného Erika Lindrose.
Musím se ho samozřejmě zeptat, nemůžu mu to nakázat. Ale věřím, že pokud všechny tyhle legendy budou moct, přijedou. Čím víc takových jmen přijede, tím lepší to pro fanoušky bude. Jsem rád, že jsem s podobnými jmény během kariéry navázal kontakt a teď se je nebojím oslovit.
Hokejový výlet do Prahy je láká?
Praha má před Vánoci krásný nádech. Mohl by to pro ně být zajímavý výlet, nejen co se týče hokeje. Lákadel je tu spousta. Asi víte, o čem mluvím, samozřejmě pivo na Staromáku. (usměje se)
Už za pár dní bude Česko hostit domácí mistrovství světa. Jak se těšíte?
Moc. Příprava národního týmu probíhá suprově. Hrajeme kvalitní a agresivní hokej, kdy se hodně bruslí a nedává se soupeři čas. To je důležité, aby se hrál koukatelný hokej. Když si vzpomenu na Bratislavu, kde jsme před pěti lety skončili čtvrtí, ale pro fanoušky ta hra stejně byla velký zážitek. Věřím, že podobné výkony reprezentace předvede i v Praze. Diváci kluky poženou dopředu.
Zálibu jste našel i ve fotbale.
Je to tak, sleduju ho hodně. Byl jsem osobně na Spartě proti Liverpoolu, Slavii s AC Milán nebo na Leverkusenu proti Brémám. Já jsem spíš slávista, i když ne tak zarytý, ale můj syn se teď zbláznil do Sparty. Nevím, kde se stala chyba. (směje se) Ale jsen rád, že fotbal i hokej jako sport rostou a chodí na ně spousta fanoušků.
