Můžu se podívat do zrcadla, udělal jsem, co šlo, říká k nevydařenému angažmá ve Finsku Lakatoš

„Pro Filipa to byl šok. Máme stejně staré kluky, takže jsme se se vídali i s manželkami. Ale já ho na to, že se to může stát, připravoval delší dobu. To je prostě hokej a není to nic, co by mělo s ním nebo se mnou zamávat," řekl Lakatoš po prvním tréninku se staronovými spoluhráči ve Vítkovicích.

Bylo to náhlé a přišlo to z ničeho nic. Prostě jsem se rozhodl, že už v tom týmu nechci pokračovat. Měl jsem k tomu své důvody, nechci je ale rozpitvávat. Bylo by to na hodně dlouho a jsou to osobní věci. Nad nabídkou, která přišla z Vítkovic, jsem nezaváhal ani na chvilku. Byl jsem strašně rád, že o mě stojí. Neměl jsem ani moc na vybranou, velmi jsem chtěl zpátky, a když mi zavolal pan Pavlík osobně, tak to pro mě hodně moc znamenalo.

Tuhle otázku jsem si taky kladl, ale tady nejde o nějaké bojování, nebo nebojování. Odcházel jsem odtamtud s vědomím, že jsem pro to udělal maximum a můžu se sám na sebe podívat do zrcadla. Chtěl jsem vydržet, co nejvíc to půjde, někdy to tak v hokeji ale je. Těžko se mi o tom mluví, ale je to hokej – někdy krásný a jindy ošklivý. Můžu se podívat do zrcadla a říct si, že jsem udělal všechno, co šlo. Jsem spokojený.

Je to strašně složité. A tím nechci říct, že to bylo těžší, a proto se vracím. Tak nechci, aby to vyznělo. Není to těžší liga než ta naše. Osud to tak ale si chtěl. Chci dávat góly, ať budu chtít kdekoliv, každý útočník chce takto pomáhat týmu. To je moje úloha, bohužel jsem je ve Finsku nedával, a tak jsem zpátky. Věřím, že se vrátím ve stejné pohodě, v jaké jsem z Vítkovic odcházel.

To není ani tak o spoluhráčích jako spíš o mně, o herním stylu. Prostě se to tam nesešlo, jak mělo. A myslím tím sebe, nemluvím o týmu ani o nikom jiném.

No, čekal jsem něco jiného. Příprava byla dobrá, přípravné zápasy jsem odehrál velice slušně, měl jsem tam i dost bodů, gólů. Ale přišla sezona a nebylo to tak, jak jsme asi všichni chtěli. Bylo to složité období, ale nic, co by mě mělo zastavit v mojí práci.

Byla to perfektní zkušenost. Odehrál jsem tam pár slušných zápasů. Je to v rychlejším tempu. Česká liga je zase techničtější, vyspělejší. Jsem rád, že tu zase můžu hrát s dospělými chlapy.

Nešel jsem se sklouznout a podívat se, jak to chodí jinde. Šel jsem se zlepšit hokejově a zvednout si kariéru. Ne že by mi to ta liga neumožnila, ale neposunul jsem se tolik, kolik jsem čekal, takže jsem prostě zpátky v další kvalitní lize. Nic nekončí, hokej budu hrát dál, a jestli to bude tady, nebo kdekoliv jinde.

Je to malé město, za chvilku jsem ho prošel. V okolí je hezká příroda, manželka s malým mohli aspoň chodit na procházky. Měli jsme hodně zápasů, hodně tripů, byli jsme furt na cestách, tak se alespoň tolik nenudili (úsměv).

Čekali jsme na pár nabídek z jiných klubů, ale jednání s Vítkovicemi proběhlo na takové úrovni, jakou jsem ani nečekal. Když mi zavolal majitel klubu, že mě chce do týmu, tak to pro mě znamenalo strašně moc. Vážím si toho. A když přišla konkrétní nabídka, tak už jsem ani nepřemýšlel a podepsali jsme to.

To je velice jednoduché. Věřím, že budu prospěšný týmu. Mám kolem sebe skvělé spoluhráče, kteří mají spoustu zkušeností. S chlapama si sedneme, řekneme si věci ohledně zápasů, přesilovek a tak dále. Chci být úspěšný, stejně jako to chtějí všichni. Je to v zájmu mém i celého týmu, abychom fungovali. Samozřejmě chci pomáhat týmu góly, bude to moje práce. Když ale dva tři zápasy nedám gól, nic to se mnou neudělá.

Ne, to ne (smích). Nebyl jsem dlouho na ledě a teď musím pořádně zamakat na fyzičce, dostat se do tréninkového i zápasového tempa. Ale mám v lajně skvělé kluky (Lukáše Krenželoka a Jana Hrušku), s těmi se mi pracuje skvěle. Jsou to výborní lidi, s kterými to půjde velice snadno.