Článek
Petrovický přišel do Slavie v okamžiku, kdy pražské mužstvo hledá ztracenou pohodu. Dokonce přesně 120 minut čekalo na gól. Proti libereckým Bílým Tygrům pak sice smazalo během 108 vteřin dvoubrankové manko, jenže nakonec znovu padlo.
„Snažím se být pozitivní. Charakter týmu se ukázal, když jsme se vyhrabali z nepříznivého stavu a zvládli rychle vyrovnat. Hokej nás však musí bolet celou dobu," tvrdí Petrovický. „Když budou všichni na ledě makat, zatneme zuby a dostaneme něco ze sebe, tak i taková krize přejde,"doufá 40letý útočník, jenž nečekanou nabídku ze Slavie vzal jakou velkou šanci.
„Možná je to moje poslední výrazná hokejová příležitost. Mám ale pořád do hraní chuť, ještě mi to bruslí a angažmá v Česku je pro mne vždycky zajímavá meta. Kondičně snad budu stačit, hlava i srdce chtějí, tak bych tady rád hrál tak, abych byl něco platný," uvažuje mistr světa z roku 2002. Předchozí dvě sezóny odehrál za brněnskou Kometu, jenže tam mu už nenabídli další smlouvu, a tak se vrátil domů do Trenčína.
„Měl jsem různé myšlenky, jestli třeba i neskončit. Právě přes léto se člověku nechce, jenže pak mu hokej začne chybět." Navíc dceři kdysi slíbil, že vydrží u hokeje až do říjnových 40. narozenin. "Nakonec jsem s kamarády pomáhal mladému týmu Dukly," líčí, jak s dalšími slovenskými světovými šampióny z Göteborgu Lašákem, Lintnerem a Pavlikovským oblékl dres mateřského klubu.
Ve slovenské extralize dal za 13 utkání tři góly, na dalších sedm přihrál. „Když se ozval Růža s nečekanou možností jít do Slavie, neváhal jsem. Ještě jako dorostenec jsem s otevřenou pusou koukal, jak sázel góly na vojně v Trenčíně a podmanil si celé město. Fanoušci ho tam milovali. Pro mě byl Růžička vždycky pan hráč, teď chci pro něj odvést dobrou práci jako pro trenéra," vykládá Petrovický, jenž dostal ve Slavii pozici elitního centra a na pravé křídlo k sobě Jaroslava Bednáře.
