Mueller po 942 dnech v dresu Komety. Chci v ní zůstat do konce kariéry, hlásí po povedeném návratu

„Návrat do Komety jsem si moc užil. Jsem strašně rád, že mohu být zpátky a hrát před těmito fanoušky v této aréně,“ cituje hokej.cz Muellera, který nastupoval v lajně se Zbořilem a Pospíšilem.

Původně s ním přitom kouč Komety Pokorný měl jiné plány, jenže při předzápasovém rozbruslení vypadl ze hry Hynek Zohorna, a tak Mueller šel právě místo něj do druhé formace.

A spolupráci jim klapala. Ve 33. minutě nejdříve po Pospíšilově přihrávce do tandemu zvyšoval na 3:1 Mueller, který pak o šest minut později připravil při přečíslení čtvrtý gól pro Zbořila.

„Vstřelený gól hned v prvním zápase je velmi důležitý pro to, abych se zase ukázal klubu a fanouškům. Byla to velká pocta. Dostal jsem dobrou přihrávku a měl jsem velkou radost, že mi to tam padlo. Myslím, že moje oslava to dokazuje,“ usmíval se Mueller.

Na Brno, v němž v minulosti strávil čtyři roky a v sezoně 2020/21 se v jeho dresu stal nejproduktivnějším hráčem celé extraligy, nedá dopustit. „Rád bych tady zůstal do konce kariéry. Město a klub pro mě a mou rodinu hodně znamená. Jsem v Brně šťastný,“ přiznává Mueller.

Po jarním konci v německém Wolfsburgu trénoval doma za oceánem každý den, na led chodil i s dalšími hráči čekajícími na angažmá nebo s těmi, kteří se připravovali na NHL. A trpělivě čekal, jestli se najde nějaký zájemce o jeho služby.

„Je mi třicet šest, a ne moc hráčů v takovém věku je pro klub volba číslo jedna. Snažil jsem se zůstat trpělivý a pořád trénovat. Když něco přijde, super, když ne, budu přemýšlet, co dál,“ popisoval Mueller poslední týdny.

Až se před pár dny ozval jeho někdejší brněnský spoluhráč a dnes sportovní manažer Komety Tomáš Vincour. Následoval i hovor se šéfem klubu Liborem Zábranským. „Od té doby už to šlo rychle,“ říká Mueller.

Do Brna dorazil teprve před pár dny, proto se logicky ještě necítí na ledě nejlépe. Navzdory dvěma kanadským bodům proti Boleslavi. „Pořád se snažím trochu rozhýbat nohy. Doma jsem trénoval každý den, ale jet lag pořád hraje roli.“

Oproti předchozím sezonám v Brně však teď nenosí na zádech své oblíbené číslo 88, které už má zabrané kanadský obránce Davidson. Mueller tak sáhl po šestaosmdesátce.

„Je nejpodobnější osmaosmdesátce. Prostě už to není moje číslo, nechtěl jsem kolem toho dělat nějaké oplétačky. 88 patří Brandonovi a já mu přeju, ať se mu s ní co nejvíc daří. V Kometě otevírám novou kapitolu a vůbec mi nevadí, že mám jiné číslo,“ uzavírá Mueller.