Mistrovství světa? Méďa mi volal, prozradil Šmíd. Proč by nechtěl hrát v padesáti jako Jágr?

Sledujete extraligové semifinále?

Jasně. A musím říct, že mi přijde uhozený, že jsou dva zápasy v jeden den a pak dva dny nic. Lepší by bylo, kdyby byl hokej každý den. Víc mě každopádně baví Sparta s Budějovicemi. Série Třince s Boleslaví mi připadá jako šachy. Boleslav bojuje, bruslí a Třinec hraje, co potřebuje. Je kvalitní tým, ale jeho série mě zatím moc nenadchla. Takže spíš sleduji Budějovice se Spartou. Na ledě je tam ohromně moc talentů, což mě baví.

Koho tipujete na celkového vítěze?

Asi Spartu, papírově má nejlepší tým. Třinec je Třinec, umí přepnout do play off módu a je fakt těžký proti němu hrát. Má kvalitní tým, samé vítěze, kteří vyhrávat umí. Ale věřím Spartě, že tenhle rok titul udělá. Chlapík s Tomáškem mají sezonu jako bejk a v play off to potvrzují. Jde o rozdílové hráče. Většinou každý tým má jednoho dva, Sparta má ještě Řepu (Řepíka), Soba (Sobotka), Formana, taky hraje výborně. Kdokoliv z nich to může vzít na sebe.

Bylo by pro vás snesitelnější být vyřazen pozdějším šampionem?

To je mi úplně jedno. Série se Spartou pro mě byla úplně úžasná. Měla vše, co mít má: fyzický, občas vulgární, dobrý hokej na krev. Jen mě mrzí, že nám utekl začátek, první dva zápasy. Myslím, že úvod nás stál celou sérii.

Už vyřazení přebolelo?

Jo. Všichni jsme tam nechali všechno, na tom jediném záleží. Víc jsme pro výhru asi udělat nemohli. Celková kvalita týmů byla jinde, Sparta postoupila zaslouženě. Mě spíš mrzí, že s hokejem končím jako takovým.

Počkejte, ale končíte z vlastní vůle, ne?

Je to moje rozhodnutí, ale trochu mě k tomu ženou okolnosti. Samozřejmě mě to mrzí, ale jsou důležitější věci než hokej. Děti a rodina. Už tam pro ně musím být. Jsou větší, cítí to už taky jinak.

Jak děti přijaly, že už hrát nebudete? Když se dozvěděly o hrozícím konci již v předkole s Brnem, prozradil jste, že smutnily.

Teď vládne nadšení, že za tři týdny přiletím! Malá emoce tolik najevo nedává, ale malej říkal, že už nepůjde ani k holiči. Je zarostlý, vypadá jak Ezop, prý už počká na mě. Normálně chodí s mámou, ale to teď už neexistuje, když ví, že táta za chvíli přiletí. Těší se, až ho budu brát na hokej. To je další věc. Je sezona, na hokeji vidí rodiče se syny a pořád se mě ptá, kdy tam s ním půjdu taky. Na tyhle malý věci se už těším. A malá zase dělá krasobruslení, takže budu mít asi napilno.

Zaregistrovali váš konec i v Kanadě?

Jasně, kamarádi jsou nadšení, že se vracím. Pár lidí mi gratulovalo ke kariéře a napsalo, že mě vítají do normálního života. Už mi napsali z Edmontonu Oilers, že patřím do Oilers Alumni, k páprdům, co prošli jejich organizací a už šli do důchodu. Jste součástí historie klubu, jezdíte na akce, občas si zahrajete hokej pro charitu a podobně.

Bylo ve hře, že byste si kariéru ještě natáhl mistrovstvím světa?

Volal mi Méďa (generální manažer reprezentace Petr Nedvěd) a ptal se, jestli je nějaká šance, že bych jel. Rovnou jsem řekl, že ne. Samozřejmě bych se o něj ještě musel poprat a ukázat jim, že tam patřím. Na konci dubna se chystám zpátky do Kanady. Pořád mě pobolívají záda, je zbytečný se ještě měsíc dva trápit. Hlavně mezi koncem naší sezony a začátkem MS je hrozně dlouhá doba. Vždy jsem rád reprezentoval, ale teď by mi to nedávalo smysl. V průběhu sezony byla operace, na konci jsem už hrál pod prášky...

Probíral jste to i s tátou, členem Síně slávy českého hokeje?

Radši ne. Jen jsem mu oznámil, že nejedu. Protože on by mě přemlouval. Bylo by to asi hezký na konec kariéry, ale tělo si prostě říká, že je asi nejlepší čas skončit.

Co na to táta vůbec říká?

Ještě jsme se o tom moc nebavili. Ale asi nic moc. Pořád si myslel, že změním názor. Už jsem se však jednou rozhodl. Kolikrát se sice zamyslím, že by mě ještě bavilo pokračovat, jenže pak mi do mysli vklouzne myšlenka na děti a nejede přes to vlak.

Nepřemlouval vás ani trenér Liberce Patrik Augusta?

Bavili jsme se, že třeba co kdyby v lednu... Něco podobného, jak se vrátil Zbyněk Michálek. Taky jsem mu řekl ne. Už jen z toho důvodu, že nerad něco řeknu a pak si na.... do huby. Kdybych řekl, že si dám nějaký čas na rozmyšlenou a pak uvidím, to je jiná věc. Teď jsem řekl, že končím, tak končím.

Možná by téhle variantě nahrával i fakt, že když Liberec přišel o svou farmu v Benátkách nad Jizerou, bude muset mít v záloze hráče pro případ nouze, co myslíte?

Nahrává, ale prostě ne. Spíš si dovedu představit, že bych se do klubu vrátil v jiné roli, až mi děti odrostou. Když tedy nebudu mít nějaký úžasný džob v Americe nebo v Kanadě. Malýho chci kvůli tomu i učit česky, abychom když tak mohli žít tady. Nevím, jestli by na to Syrda (majitel klubu Petr Syrovátko) slyšel, ale chtěl bych být s klubem v kontaktu a občas třeba doporučit nějaký hráče. Záležet však bude na mé životní situaci a dalších okolnostech.

Je vám 36 let, prostor na comeback ještě máte. Jaromír Jágr hraje ještě v padesáti.

Dovedl bych si ještě představit, že bych hrál do čtyřiceti, kdyby tělo nějak drželo. Ale ještě v padesáti? Ani náhodou! Už bych někomu normálně řekl, ať mě na tom ledě zastřelí. (směje se) Nedovedu si představit, že bych ještě dalších čtrnáct let hrál. Jágr něco asi dělá správně, že mu tělo takhle drží. Je neskutečný hrát hokej ještě v padesáti. Ani nevím, jestli by mě to ještě bavilo. Asi ne.