Článek
Hovorka dvakrát skóroval v klíčovém duelu s pražskou Slavií. „Celý zápas jsme byli lepší. Inkasovali jsme pouze v oslabení tří proti pěti. Ale i za stavu 2:2 jsme věřili ve výhru, která přišla v prodloužení," ohlížel se za potřebným dvoubodovým ziskem po vítězství 3:2.
Co podle něj rozhodlo o osudu baráže? „Asi jako jediný tým v této soutěži jsme měli čtyři vyrovnané pětky. Odehráli jsme takhle devětadevadesát procent zápasů. Většina soupeřů spoléhala na tři lajny. My jsme do nich bušili i díky fyzičce. A kdyby se soupeři nedostávali k přesilovkám, asi bychom nebyli během zápasů pod jejich tlakem. Ale tohle už není důležité. Měli jsme v baráži nůž na krku, teď to z nás spadlo a prožíváme krásné emoce," líčil Hovorka.
Svoje pocity při oslavách na ledě a ovacích ze strany fanoušků nechtěl důvěrně popisovat. „Je řeknu, že je to úžasné. To člověk musí zažít, aby pochopil, co to je. Prostě jsme postoupili a pro mě je to vůbec první podobný úspěch, že bych se s prvoligovým týmem dostal do extraligy," svěřil se hokejista, který působil v české nejvyšší soutěži v Ústí nad Labem, Kladně, pražské Spartě, Karlových Varech.
„Dovedu se současně vžít do myšlenek kluků ze Slavie po sestupu. K záchraně měli během baráže daleko, ale pak zase blízko. A po zápase v Chomutově zůstali na jedné straně vítězové, což jsme byli my, a na druhé poražení. Tak to bývá a probíhá ve sportovním životě. Já jsem zažil sestup z extraligy s Ústím v roce 2008 a dodnes mě to mrzí," zvážněl Hovorka, ale záhy přešel do radostného tónu.
„Už nás netrápí, že bychom měli před sebou další zápasy s nutností vyhrát. Do Olomouce jedeme s tím, že jsme už postoupili. A co bude následovat v chomutovském hokeji, o tom se nemá cenu teď bavit. Poznal jsem, že je tady dobrý základ mužstva a o příští sezóně můžeme začít přemýšlet nejdřív snad až za měsíc," dodal útočník s úsměvem.
