Medaili dostal i litvínovský řidič autobusu. Dali mi ji na krk, tak jsem si ji nechal, říkal

Zdárně dovezla klubový autobus se vzácnou hokejovou posádkou dvojice řidičů, z nichž Ladislav Rameš ještě dvě hodiny po příjezdu hrdě chodil kolem litvínovského Zimního stadiónu Ivana Hlinky se zlatou medailí na krku. „S klukama jezdím málo. Ale když je cesta delší, tedy hlavně na Moravu, jedeme ve dvou. Mám štěstí, že jsme udělali titul. Nachomýtnul jsem se k tomu, což je zážitek na celý život," líčil Rameš.

Při oslavách na třineckém ledě pohyboval v nejtěsnější blízkosti litvínovských hráčů a neustále telefonoval. „Byl jsem i při ceremoniálu a dostal jsem zlatou medaili. Dali mi ji na krk, tak jsem si ji nechal, odjel jsem s týmem domů, a to je všechno," smál se řidič.

A prozradil, jaká byla nálada v autobuse při návratu, který na rozdíl od cesty tam nebyl letecký. „Kluci byli skvělí. Trochu se slavilo a zpívalo. Všichni se bavili. Největší šoumen je Zbyňa Sklenička. Taky Kuba Petružálek zkoušel diskotéku," jmenoval Rameš tahouny oslav.

Právě Zbyněk Sklenička završil svůj hokejový příběh fantastickým způsobem. „Je to moje malé Nagano. Alespoň to takhle beru, protože titul s mateřským klubem pro mě hodně znamená," říkal dojatě obránce, který na ledě svou postavou vzbuzuje respekt.

Mimo led je to vstřícný a přátelský chlapík. „Před dvěma lety jsem hrál první ligu v Ústí. Loni v létě jsem netušil, jestli seženu angažmá, nebo skončím s hokejem. Byl jsem bez smlouvy a vůbec jsem nevěděl, zda budu mít něco do huby pro rodinu. Šel jsem zpátky do Litvínova a získali jsme titul. To je velký skok dopředu," vykládal Sklenička.

Sklenička velebil muže ze střídačky. „Miloš Hořava mě vedl už při společné štaci v Ústí. A s Radimem Rulíkem to jsou nejlepší trenéři, které jsem poznal. Titul je jejich zásluha. A moc ho přeji taky Jirkovi Šlégrovi a Martinu Ručinskému," zmínil litvínovské legendy.