Mdlé svěřence Růžička křikem nakopl, a tak Slavia dál vládne Praze

No, nemusíme si nic nalhávat, prvních čtyřicet minut to nebyla žádná sláva. Poslední dvacku jsme zapnuli, na Spartu vlítli a byl to najednou úplně jiný zápas.

Určitě. Sparta dobře bruslila, hrála agresivně. I obránci k nám rychle přistupovali a napadali nás, s čímž jsme prvních čtyřicet minut měli obrovské problémy.

Zvýšili jsme důraz, potom co Láďa (Růžička) trošku zvýšil hlas (směje se). Věděli jsme, že to, co jsme hráli, na Spartu neplatilo. Vlítli jsme na ně se třemi hráči a začali dávat góly. Jak je vidět, tak to fungovalo.

Ani nevím, že odstoupil kvůli tomuhle. Někdo říkal, že má něco s nohou. Já si myslel, že má problémy s betonem. Člověk na to ale nekouká. Sparta má dva výborné gólmany a Mára Schwarz ho zastoupil, vychytal mě i na penalty.

Byl tam odražený puk od mantinelu na prostředek hřiště. Viděl jsem, jak se mi otevírá prostor, tak jsem se snažil najet si před bránu, ale dva hráči mi to zavírali. Všiml jsem si, že Mára šel k ledu, zůstal klečet a nad jeho ramenem byla obrovská díra...

Byla to paráda, člověku se v tom hraje úplně jinak než před prázdnou halou. Děkujeme fanouškům, co k tomu říct víc. Myslím, že i pro diváky to musel být zajímavý zápas.

Ten, kdo řekne, že to s ním nic nedělá, kecá. Zápasy jako Sparta se Slavií nebo Vítkovice s Třincem jsou takovou specialitkou, každý hráč se ze sebe snaží dostat nejvíc.