Článek
Vše vypadalo slibně, proč jste nakonec do extraligového ročníku nezasáhl?
Jak už se ví, v minulosti jsem měl dvakrát přetržený přední křížový vaz v koleni. Poslední operace v Kanadě se ale nepovedla, vaz neudělali správně a minulý rok jsem byl proto v Olomouci u pana doktora Holibky, který mi to předělával. Ke všemu mi ještě šili meniskus a dodělávali umělou chrupavku. Pak jsem nastoupil na rehabilitaci a lékaři i všichni okolo byli docela pozitivní. Průběh rekonvalescence byl ale pomalejší, než jsme si představovali. Šla pomalými kroky a pídili jsme se tedy po důvodech.
K čemu lékaři dospěli?
Padala spousta názorů a diagnóz. Když se většina doktorů dozvěděla, že už jsem měl koleno několikrát operované, tak měla pocit, že není potřeba vůbec nic hledat, že to jsou potíže způsobené pouze tím. Teď se ale zdá, že jsme opravdu kápli na příčinu. Koleno se po těch zákrocích vtáhlo dovnitř a trošku o sebe všechno takzvaně naráží.
Trénoval jste během sezony s týmem na ledě?
Ano, na ledě jsem byl už někdy od září a postupně se přidával k týmu. Ale nebylo to pořád na sto procent. Play off se zrušilo a mám teď víc času se připravit na další sezonu a konečně se vrátit.
Dosud poslední zápas jste za farmu Calgary ve Stocktonu odehrál 8. března 2017, poté jste laboroval s kyčlí a zmiňovaným kolenem. Je těžké najít sílu k návratu?
Je to samozřejmě hodně zdlouhavé a vše se táhne. Ale nešlo o jedno zranění, kvůli němuž bych měl tři roky pauzu. Věcí bylo víc. Po operaci mi tedy přišlo, jako bych začínal od nuly, takže to počítám, jako bych nehrál pouze rok. Zároveň to ale není nic příjemného. Spousta věcí je negativních, ale uvědomuju si, že i tohle mě může někam posunout.
Před čtyřmi lety jste prožil ve Spartě skvělou sezonu, následně odešel do Calgary a měl formu. Máte obavu, jak vám to po návratu na led s hokejkou půjde?
Když jsem chodil během sezony na tréninky, hokejově jsem se necítil vůbec špatně. A fyzička se dá pochopitelně natrénovat. Jde vyloženě pouze o to, abych mohl bruslit naplno a byl v konkurenceschopné rychlosti. Tohle je moje jediná starost. Obavu, že by mi to nešlo po hokejové stránce, teď nemám. Ta pravděpodobně přijde, až budu zdravý. (úsměv)
Kdy vám během tříletého martyria bylo nejhůř po těle?
Těžko říct, je to ve vlnách. Mám chvíle, kdy jsem poměrně pozitivní a v klidu, a pak zase období, kdy mám pocit, že jdu slepou uličkou, nemá to cenu a nikdy to už nebude lepší. Když ale černé myšlenky přijdou, uvědomím si, že to stejně chci podstoupit a najít správnou cestu.
Často jste chodil do kabiny za sparťanskými spoluhráči?
Skoro každej den. Někdy si z toho děláme všichni srandu, jindy se mnou kluci soucítí, další den mi zase třeba radí. Ale od kluků je to příjemné. Většinou mi zvednou náladu, pomůže mi to v tom, abych se z toho nezbláznil.
Čelíte tedy i vtípkům?
Jasně, že jsem za sezonu odehrál stejně zápasů jako rolbaři, tenhle žertík opakuji často (smích). Je fajn se tomu občas zasmát a úplně se z toho nepos... Když člověk vidí, co se v porovnání s tím děje jiným lidem, tak to rozhodně není konec světa.
Vedle spoluhráčů vám v těžkých chvílích nejvíc pomáhá rodina a přítelkyně Monika?
Ano, přesně tak. Zároveň se ale tím všichni i stresují, takže někdy mám pocit, že já uklidňuju ostatní. (úsměv)
Vaše přítelkyně je činoherní herečka. Často navštěvujete její představení?
Ano, i když v divadle to je jiné než na hokeji. Spoustu her samozřejmě opakují a řadu z nich jsem viděl už mockrát. Nechodím tak často jako ze začátku, ale pořád jsem relativně v obraze. Občas hraje i epizodní roli v seriálu a nějakých filmech. Rád se na ni podívám.
Baví ji hokej?
Myslím, že jo. My se seznámili v divadle, na hokej ale chodila ještě předtím, než jsme se poznali. Vztah k němu má, stejně jako ke sportu. A jestli pozná ofsajd nebo ví, co je zakázané uvolnění? Těžko říct. Nevím. Ale tvrdí, že ano. (smích)
Jak jste si během neplánované a dlouhé pauzy bez hokeje krátil volný čas?
Paradoxně všechny starosti ohledně kolena zaberou dost času. Objížděl jsem různé doktory, každý den jsem byl jak na Spartě, tak za fyzioterapeutem a kondičním trenérem...Taky si rád přečtu knížku.
Jakou máte nejraději?
Rád čtu knížky o duchovním růstu. Moje nejoblíbenější se jmenuje Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolleho.
Po slabších ročnících se Spartě letos vydařila základní část. Co jste říkal na její výkony?
Líbily se mi. Většina sezony byla velmi dobrá. V novinách se psalo, že měla nějaké horší herní pasáže. Chvilku to možná byla pravda, ale na týmu byla vidět síla a šikovnost hráčů. Ke konci se výkony stupňovaly a kluci hráli výborně. Musím říct, že se mi na to hezky koukalo.
Řešil jste s vedením Sparty příští sezonu?
Zatím jsme ještě neprobírali, jak spolupráci nastavíme. Z mého pohledu jde především o to, abych se dal nejprve dohromady, úplně se uzdravil a pak se uvidí, jestli bude mít Sparta zájem. S trenéry jsem pravidelně komunikoval. Samozřejmě pevně doufám, že se vrátím.
Vnímáte i podporu fanoušků?
Občas se stalo, že mě někdo zastavil a vyptával se, jak jsem na tom. Přál mi hodně štětí a ať už se mi povede návrat na led. Je hezký, že si vás lidi pořád pamatují a nějakým způsobem podporují.
V Česku pokračuje karanténa, kterou kvůli hrozbě nebezpečného koronaviru vyhlásila vláda. Jak se doma zabavujete?
Pro mě se karanténou moc nezměnilo, protože dál cvičím a makám na kolenu. Vyřešil jsem taky nějaké papíry. Máme s přítelkyní čas na některé věci, které jsme předtím nestíhali. Strach z koronaviru vyloženě nemám, čímž ale situaci nechci zlehčovat. Rozhodně je v pořádku mít respekt.
