Článek
Byl jste z extraligové premiéry hodně nervózní?
Nervózní snad ani ne, ale přece jen šlo poznat, že už to je něco jiného než přípravná utkání v létě. Hlavně ráno po rozbruslení jsem měl takový zvláštní pocit. Dostal jsem totiž pukem do ruky a pomyslel si, jestli vůbec budu schopen chytat.
Utkání s Vítkovicemi jste ale zvládl výborně a z 27 střel propustil do sítě jen dvě, přičemž i spoluhráči oceňovali, že na ledě z vás vyzařovala jistota. Takhle působíte vždycky?
Nakonec všechno dopadlo super, i mně pomohlo, že jsme dali gól hned při prvním střídání. Snažím se chytat sebejistě, abych hráčům přede mnou dodal důvěru, že mají za sebou vždycky někoho připraveného zasáhnout. Že když se jim něco nepovede a soupeř ujede, tak já to pochytám. Mužstvo ale hrálo tak dobře, že to snad ani nepotřebovalo.
Poslední tři sezóny jste chytal v zámoří, v čem byl pro vás extraligový hokej jiný?
Tam se jde hlavně hodně do brány. Perou to na vás napřímo, žádné zadovky nikdo nevymýšlí. Tady se přece jen daleko víc kombinuje a gólman si tak musí hlídat i toho druhého najíždějícího hráče. Potřebuje taky, aby mu hodně pomohli obránci tím, že pohlídají nahrávku a brankář se může soustředit na hráče s pukem.
Co jste si odnesl z působení za oceánem?
Především velkou životní zkušenost a jazykové vybavení. Angličtinu jako tam se ve škole nikdy nenaučíte. Pokud jde o hokej, tak se tam chytá možná snadněji. Jak jsem už říkal, nemusíte tam počítat s fintami do prázdné branky.
Když jste neprošel draftem, uspíšilo to vaše rozhodnutí vrátit se domů?
Už delší čas jsem byl nakloněný tomu, jít zase do Česka. Plzeň byla v létě hodně rychlá při jednání. Něco sice proběhlo i kolem Lva Praha, ale nic konkrétního, takže při zájmu mistrovského celku byla moje volba jasná.
Bylo těžké přeorientovat se na evropské hokejové pojetí?
Ze začátku to bylo perné. Létaly mi tady puky kolem uší a říkal jsem, ty jo, jestli tohle dokážu pochytat, tak budu rád. Ten rozdíl mi ze začátku přišel opravdu velký, ale jak jsem odehrál víc přípravných zápasů, vše si postupně sedlo a cítím se už dobře.
Jak na vás zapůsobila při premiéře plzeňská atmosféra?
V Bramptonu, kde jsem v zámoří byl, se lidé spíš chodili jenom dívat na hokej. To bylo jako do kina, ale tady jsem si bouřlivou diváckou kulisu hodně užíval. Mám rád, když je na zimáku kravál, to mě drží ve hře a nenechá mi utéct myšlenky někam jinam.
Diváci taky hned při debutu nadšeně skandovali vaše jméno. Vnímal jste to?
To nešlo neslyšet, ale v brance se hlavně snažíte soustředit a nejde, že byste jim začal nadšeně mávat. Rozhodně ale člověka potěší, když mu diváci dávají najevo, že to bylo dobré. Měl jsem radost a doufám, že naše sepětí takhle bude pokračovat.
Kořeny máte v Opavě, jak těžké bylo přesídlit na druhý konec republiky do Plzně?
Já to takhle vůbec nevnímám. Cítím se doma všude v Česku, když to tak řeknu. Jsem rád, když lidé kolem mě mluví česky a mohu se s nimi pobavit. Nějak mi to ani nepřijde, že bych byl někde pět set kilometrů od města, kde jsem se narodil. Plzeň je nádherná a potkal jsem tady báječné lidi i skvělou hokejovou partu.
Máte pocit, že jste si výkonem v prvním kole řekl o stálé místo v brance?
Nejsem zvyklý ohlížet se a vím, že tohle je věc trenérů. Budu čekat, až mi řeknou, že mám jít zase chytat. Předběžná domluva zněla, že v neděli v Liberci se do branky postaví Lukáš Mensator.
Jaké spolu vůbec máte vztahy?
Řekl bych, že kolegiální. Když Mensator přišel, hned jsem si říkal, že se od něho mohu něco naučit. Potěšilo mě, že mě od začátku vzal jako parťáka. Chová se perfektně a baví se s klukem o devět roků mladším úplně normálně. Snad mohu říct, že nám to šlape a že si nebudeme házet klacky pod nohy, i když chytat může jen jeden.
