Článek
Jak složitě extraligový hokejista dodělává univerzitu v Americe?
Od covidu se – obzvlášť v Americe – univerzity strašně změnily. Hodnocení a věci, které se odevzdávaly ve škole, se přesunuly na internet, a tak je to jednodušší. I lekce se nahrávají – učitelé mají ve třídě studenty, ale další se mohou připojit i zpětně online. Takže kdykoliv to šlo, učil jsem se. Na jaře jsem dodělal magisterský titul, před dvěma třemi týdny mi přišel diplom. Dokonce jsem přemýšlel, že bych letěl na promoce, ale pak mi to nedávalo smysl. Užil jsem si je už při bakalářském titulu.
Co přesně jste studoval?
Na bakaláři to byl marketing a management, na magistrovi jsem získal titul MBA. Je to takový univerzální titul, který se dá využít ve všem. Vždycky mě lákalo podnikání, korporátní svět, a kdyby hokej nevyšel, snažil bych se někde v Americe chytit. Ten titul naučí člověka přemýšlet v byznysovém světě, ale zároveň to není titul, který by mu zaručil práci.
Jak vás posunulo samotné studium v Americe?
Tím, že jsem to měl spojené s hokejem, mě to naučilo efektivně využívat čas. Školu máte ráno nebo odpoledne a hokej je ve druhé části dne. Není moc času, přijdete na zimák a máte tři hodiny, kdy musíte odsekat všechno, co jde. Hodinu máte posilovnu, hodinu led a pak hodinu na regeneraci. Žádné posedávání. To je vynikající, protože se lidé naučí využívat čas správně a být efektivní.
V létě jste taky stihl svatbu, že?
Ano, v létě se událo hodně zajímavých věcí. Svatba byla krásná, měli jsme ji v Luhačovicích a povedlo se všechno, jak jsme chtěli. Ale před pár dny manželka odletěla do New Yorku a vrátí se nejspíš až na Vánoce, což je podobné jako loni. Ty tři měsíce jsou nejdelší, protože pak přijede na jarní prázdniny. Já jsem na ni strašně pyšný, že má možnost studovat na prestižní univerzitě historii umění. Je to tam jeden z nejsilnějších oborů, protože mají školu hned naproti Metropolitnímu muzeu, které je jedno z největších na světě. Je to fakt elitní obor.
Za pár let se tedy spíš vidíte v Americe, nebo v Česku?
Bude záležet na nabídkách, nemám preference. Určitě bych ještě chtěl vidět svět, ne být až do konce života v Česku. Ale vždycky si říkám, že když se nepodívám do světa s hokejem, tak se to pak podaří třeba v práci. Manželka by určitě chtěla být v Americe v New Yorku, ale není to lehký krok, protože těžko mohu zavolat do Rangers, ať mě vezmou.
S nadsázkou: Co Islanders?
Tak i to New Jersey by šlo. Třeba napíšou.
Seriál Sport.cz ke startu Tipsport extraligy
Hokejová Tipsport extraliga startuje už 17. září. Server Sport.cz vám proto každý den přináší rozhovor se zástupci každého ze čtrnácti klubů od Kladna až po mistrovský Třinec včetně exkluzivních videí.
Nebyl jste v minulé sezoně překvapený, jak „snadno“ jste se po návratu ze zámoří v extralize etabloval?
Liga je jiná. Hráči jsou tady ve výkonu konzervativní, spíš se soustředí, aby tým dobře pracoval pohromadě. Na univerzitě to bylo rychlejší, hokej fyzicky náročnější. Díky tomu, že mé nejsilnější stránky jsou přehled ve hře a kolektivní pojetí, měl jsem navrch v bruslení a mohl jsem se tady aklimatizovat. Bylo to zadostiučinění. Zájem o mě nebyl moc velký. Ano, v Olomouci mě chtěli, ale nemohl jsem porovnávat s jinými nabídkami, nebyla konkurence. Já ale měl pocit, že bych mohl extraligu hrát. A jsem rád, že jsem to dokázal. Už na univerzitě jsem si říkal, že chlapský hokej by mi měl sedět víc.
Pomohlo při návratu i to, že v Olomouci není takový tlak, jako by byl v elitních klubech?
Ta mince má dvě strany. Tlak je určitě menší než v jiných týmech, tedy předpokládám, že v Třinci, Spartě, Pardubicích je větší. Nicméně přijdete na zimák, chcete odvést maximum a já měl někdy pocit, že nám to prostě stačí. Kdybychom pokaždé trénink odjeli naplno, možná by to bylo fajn. Ale v aklimatizování to bylo jednodušší. Navíc nejsilnější stránkou Olomouce je kolektiv. Díky tomu, jaký tým jsme, často zápasy vyhráváme. Na papíře jsme vždy nejhorší nebo druhý nejhorší tým, každý rok ale překvapíme. Doufám, že i letos budeme na kolektivu stavět.
Dlouho byla zámořská univerzitní liga NCAA pro Čechy velkou neznámou…
… lidé akorát tu soutěž nebyli schopni zařadit. Nevěděli, jestli je to juniorka, nějaká farma. Pro mladé kluky je skvělé, že se tam mohou zlepšovat a dospět do věku, který je potřeba na chlapský hokej. Tady v osmnácti letech hrají první ligu jako třináctí útočníci a během čtyř let se možná dostanou do áčka, ovšem nemají moc prostoru na zdokonalování. Na univerzitě máte čtyři roky jasně dané, během kterých víte, že máte možnost se zlepšit a buď z toho něco bude, nebo ne. Teď se to tam ještě mění, liga bude kvalitnější, protože bude hráče i platit. Je to fantastická příležitost pro kluky, kteří nechtějí mít v životě jen hokej.
