Článek
Nesvrbí vás stále trochu nohy?
Když jsem, dá se říct, ze dne na den skončil, neměl jsem vůbec žádné touhy nebo pokušení. Až jsem byl překvapený, že to se mnou vůbec nic nedělalo. Až letos na jaře při play off mě to semlelo. Celý tým opravdu žil tím, že jsme postupovali a měli cíl, za kterým si šli. V tu dobu jsem měl stejné pocity a zápasové stavy, jako když jsem ještě aktivně hrával.
Chodíte si hokej občas zahrát?
Jednou za měsíc se jdu sklouznout, vypotit se s kamarády. Chodíme hrát za Mníšek pod Brdy. Jde hlavně o to, abych našel v nabitém programu čas a nebyl přesycený hokejem.
Říkáte, že jste hráčskou kariéru ukončil ze dne na den. Co vás k tomu vedlo?
Hrál jsem v Itálii, kde mě to už nenaplňovalo. Dával jsem hokeji víc, než jsem dostával zpátky. Nemyslím tím ale finance. Prostě jsem se rozhodl, že skončím, přičemž v Česku jsem měl přerušené dálkové studium na Vysoké škole tělesné výchovy a sportu Palestra. Přihlásil jsem se tedy na denní studium a navázal na školu, kterou jsem měl rozdělanou. Začal jsem od prvního semestru a dodělal jsem si vzdělání v oboru sportovní a kondiční specialista. Postupně jsem přebral mládež v Plzni, kde jsem nastoupil jako kondiční kouč i asistent trenéra. Loni jsem se pak přesunul k áčku.
Jak během extraligové sezony vypadá váš pracovní den?
Před každým tréninkem mám ráno pětačtyřicetiminutový blok, kdy jedeme suchou přípravu. Po tréninku se hráčům individuálně věnuji, každý má svůj rituál, takže s nimi dělám, co si řeknou. Před zápasem mají svůj harmonogram, dle potřeby jsem jim ale k dispozici. V pondělí a úterý se věnuji taky mládeži. Spolupracuju s trenéry a chystáme plán na další týden. Když hraje áčko večer domácí zápas, absolvuji s kluky rozcvičku. Poté pracuji s hráči, kteří nejsou v sestavě, ti mají v době rozbruslení svůj blok. Další den se pak navazuje na daný rozpis. Já mám krédo, že suchá příprava by měla být každý den, byť ne tak intenzivní. Tělo se ale musí na výkon na ledě připravit, takže i když je po zápase, vždycky uděláme ještě nějakou činnost. Třeba regenerační nebo zátěžový trénink...
Hráče, který se vrací na led po nemoci nebo zranění, si berete nejprve do své péče?
Ano, takhle to máme rozdělené. Hráč je „můj“, když má fyzický problém nebo mi doktoři dají svolení, že se už může zase připravovat. Dokud hráč není stoprocentně připravený na návrat do plného tréninku s týmem, věnuju se mu já s fyzioterapeutem Ádou Havlem. Kluky pak po dohodě s doktory vypouštíme zase zpátky do procesu, trenérům dáváme echo.
Jak dlouho trvá, než se zdravotně indisponovaný hráč vrátí zpět do obvyklé kondice?
Záleží, jaký měl kdo problém. Jestli prodělal virové onemocnění nebo se vrací po nějakém zranění, zda má pooperační stav... To všechno rozhoduje o délce rekonvalescence a zapojení do tréninku. Po návratu do plné přípravy trvá hráči ještě zhruba čtrnáct dnů, než se dostane do zápasové pohody a timingu na ledě. Můžete mít sice nazvedáno, jezdit na kole, mít kondici, ale hokej je pak prostě jiný. Každý se potřebuje zase rozehrát, získat herní jistotu atd.
Máte během letní přípravy svoje vlastní metody, jak hráče připravit po fyzické stránce?
Každý máme svůj vlastní směr. Myslím si, že ať už na ledě, nebo na suchu se nové metody nevymyslí. Musí se zkrátka dřít a vydržet to. Já ale razím heslo, že by hráči neměli prodělat stres jako za mých dob, kdy jsme nastoupili v květnu na tréninky a už nás to nebavilo. Myslím, že se dá udělat přípravný blok tak, aby z něj kluci nebyli otrávení. Musejí sice něco vytrpět, ale zároveň vědí, že to má všechno smysl a nemají zároveň takové dávky, aby si odpoledne nemohli užít běžnou činnost s rodinou. Nemám prostě rád, když se nastoupilo do přípravy a deset týdnů jsme neměli normální život. Dávky byly až úmorné a kontraproduktivní. Za jeden den se toho udělalo strašně moc, tělo to nepobíralo a regenerace nestačila. A když jste unavený, ani si nic dalšího neužijete. Třeba herní části tréninků... Akorát koukáte na hodinky, aby to už skončilo, a jdete spát nebo „umřít“ doma na gauč.
Musíte v létě některé z mladých hráčů nabádat, aby na sobě víc pracovali mimo led?
Pobízet je nemusím. Mám tu kluky, s nimiž pracuju čtvrtý nebo pátý rok. Oni znají můj dril a vědí, že po mladých docela šlapu, aby se naučili pracovat i mimo led. Tvrdím jim, že to není jenom o tréninku a o tom, že mají nějaké schopnosti, že jsou výborní technici nebo chytří hokejisté. Důležité je rozvíjet i sílu a kondici.
Přitom jde vlastně o čtyřiadvacetihodinový proces...
Je to tak. Kluci musejí pochopit, že odpočinek a životospráva mají smysl. Hokej jde strašně rychle dopředu a mladí si musejí uvědomit, na čem chtějí pracovat a čeho chtějí v hokeji dosáhnout. Jestli jim stačí jenom odehrát pár let v extralize a kariéru dohrát někde v první lize nebo v nižších zahraničních soutěžích... Samozřejmě je to jejich volba, ale prvotně by měli chtít, aby byli v českém hokeji co nejvýš. Národní mužstvo je třešnička, ale mít v zahraničí dlouhodobou výkonnost deset dvanáct let je opravdu známka nejvyšší kvality. Pro mladé kluky to musí být hnací motor, že to není o tom, dostat se do áčka a hrát tam třetí čtvrtou lajnu.
Odpočinek tedy považujete za velmi důležitou součást hokejového života?
To jsou prostě věci, které k tomu patří. Odpočinek je strašně důležitý, někdo ho volí aktivní formou, že se jde projít třeba s dětmi nebo psem do parku. Jiný jenom leží a kouká na televizi. Každý to má jinak. Jde o to, aby kluci věnovali čas aktivní regeneraci po tréninku, kdy na ni mají prostor. Protahují se nebo se dají do péče fyzioterapeutů. Zkrátka aby po skončení tréninku nebyli za pět minut všichni pryč ze stadionu. Aby si fakt klidně hodinu nebo hodinu a čtvrt dali ještě práci na svém těle, které na aktivní složky odpočinku pozitivně reaguje.
K čemuž patří i kvalitní strava...
Ta tady byla celou dobu hrozně podceňovaná. Tělo je přitom ve fyzickém i psychickém vytížení, a když ho zatěžujete ještě nezdravým jídelníčkem nebo i častým alkoholem, berete mu akorát energii na odpočinek.
Který z hráčů v plzeňské kabině je v tomto směru vzorem pro mladé kluky?
Samozřejmě ostřílení hráči jako Kracík, Gulaš, Mertl...Ti jsou příkladem trénování a správné životosprávy. Guli s Mertlíkem měli jako jediní v létě samostatnou přípravu a přišli připravení opravdu na jedničku. Prošli cizinou a nemůžou si dovolit jít na led a být z formy. Navíc tím, že makají v tréninku na sto procent, si mladší nedovolí, aby v tréninku něco ošidili. To je velký přínos těchto zkušených hokejistů. Nevím, jak u nich probíhá životospráva, jídelníček, odpočinek, ale jelikož jsou na této úrovni pořád top hráči, tak i oni mají svůj režim srovnaný.
Využíváte při své práci nabitých poznatků ze zahraničních štací?
Strašně mě ovlivnilo Finsko, kde jsem hrál. Tam se makalo a bylo úplně jedno, jestli je před nebo po zápase. Když byl čas na odpočinek, odpočívalo se. Nebylo nic mezi. Viděl jsem i pracovat mládež na zimáku a je to rozdíl. My taky máme akademii, což je strašně skvělá věc, ale v Česku je jiný školský systém.
V čem se liší?
Ve Finsku je tolerantnější. Kluci mají tréninky v rámci výuky, škola jim vychází vstříc. Vyrazí na dopolední trénink, pak si odběhnou do školy a odpoledne se vrátí zpět na zimák. Striktní jsou tam až na univerzitách nebo při dalším vzdělání. U nás se klukům věnujeme až po skončení denního vyučování. Každý z nich navíc dojíždí z jiné lokality a v jiný čas. V Plzni se pro vyřešení tohoto problému dělá opravdu dost. Pro akademii máme rozestavěné nové středisko, kde budou k dispozici pokoje pro kluky, kteří nebydlí v Plzni. Budou pod dohledem ohledně kázně a životosprávy, celá práce se tím zefektivní. Hodinu po tréninku můžou být kluci v posteli a odpočívat.
Mluvil jste o kvalitním stravování. Hodně jste na ni u mládeže dbal?
Ano, ale je to těžké. Já jim to vtloukám do hlavy už pátý rok a pak se mi stane, že mi kluk přijde na ranní trénink bez snídaně, protože na intru je vydávají až od půl sedmé. Že druhý den nebude snídaně a že si ji musí sám opatřit, to ho zkrátka nenapadne. Trenérský tým s nimi nemůže být 24 hodin denně. Kluci prostě musejí pochopit, proč jsou v akademiích. Nemůžou jenom brát, co se jim dává. Zítra mám zápas, tak si nemůžu prostě dát svíčkovou nebo pařit do čtyř do rána play station. Tohle je rozdíl oproti světu. Tam mají kluci v tomto věku jasno, proč tam jsou a proč to chtějí udělat.
Stalo se vám, že vás mladí svým přístupem hodně vytočili?
Jasně, když jsem k mládeži nastoupil, tak mi jeden kluk někdy kolem Vánoc pětačtyřicet minut před začátkem tréninku jedl v šatně rohlík s vlašským salátem z papíru. A řekne vám s bezelstným výrazem ve tváři, že má hlad a nic jiného si nekoupil. Přitom v dnešní době je všude v dosahu tolik možností, kde si nakoupit svačinu před tréninkem. Ovoce a tak dále. Je to o zabedněnosti nebo i hlouposti. Není to o tom, že by nikdy neslyšel, že by takové jídlo neměl jíst před tréninkem. Taky se mi stalo, že kluk dal dva góly a pak vám s čistým svědomím přijde říct, že si dal den předtím jídlo v McDonaldu. Ale že mohl dát klidně tři góly, kdyby si Mekáč nedal, mu těžko vysvětlujete. Ti kluci prostě někdy takhle přemýšlejí.
