Článek
„Víte-li, že když nastoupíte a uděláte drobnou chybu, příště zůstanete na střídačce, to je ve vás. Není to příjemné. Máte-li důvěru, cítíte se líp a podáváte i lepší výkony. Myslím, že to tak má každý," říká devětadvacetiletý gólman o tom, co mu pomohlo ke kýženému angažmá.
Vaším příštím působištěm prý bude klub SaiPa Lappeenranta, který v tamní nejvyšší soutěži skončil poslední. Je to tak?
„To potvrdit nemohu. Do Finska však opravdu mířím. S velkým respektem, úctou, pokorou. Je to výzva. těším se. Už jako mladý kluk, když jsem v Olomouci koketoval s áčkem, jsem snil o tom, že si tam jednou zachytám.
Olomoucký brankář Jan Lukáš v akci.
Zájem o vás byl i z naší extraligy, chtěl vás třeba Liberec. Preferoval jste cizinu?
Zvažoval jsem nabídky, které mi dávaly smysl. Nechtěl jsem do stejného domu nebo něčeho podobného. Nějaké jsem proto odmítl a čekal jsem, až přijde to pravá. A ta z Finska do mých úvah zapadala.
Co od nového angažmá, které pro vás bude nepočítáme-li Slovensko v zahraničí premiérové, čekáte?
Upřímně, nevím. Bude to tam určitě fyzicky i psychicky náročné.
Může se stát, že ani tam nebudete jedničkou?
Vždycky jsou do brány dva a chytat může jeden. Budu dělat vše pro to, abych to byl já, ale zároveň si uvědomuji, že sám nejsem nic. Doufám, že si s druhým gólmanem, co tam je, sedneme stejně jako já s Braněm v Olomouci a budeme podporovat tým k úspěchu. To je pro mě důležité a Finsko na tom nic nemění.
Pomoci by vám mohly i zkušenosti získané ve Lvu Praha?
Jo. Troufám si tvrdit, že kdybych tam nebyl, tak nevím, zda dneska hraju vůbec hokej. Ač jsem tam toho moc neodchytal. Zjistil jsem ovšem, jak to funguje. Bral jsem to jako příležitost, šanci a stejně tak beru Finsko. Tehdy jsem byl ale mladý kluk, který nevěděl, do čeho jde. Myslím, že teď už budu v jiné roli.
Vlevo brankář Olomouce Jan Lukáš.
Jazykové bariéry se nebojíte?
Nejsem žádný génius na jazyky, ale v angličtině domluvu zvládnu. Minimálně základní věci.
Vraťme se k Olomouci. Co vlastně rozhodlo o vašem odchodu?
Nebudu konkrétní. Je ale více faktorů, které mě nějakým způsobem vedou dál. Nechci si ani zavřít dveře. Jsem Olomoučák, vždycky budu klubu fandit a kdo ví, kam vás kdy život zavede. Teď jde jen o jednu další sezónu.
Přebolelo už rychlé vyřazení ve čtvrtfinále s Pardubicemi?
Není tak silné, ale pořad to mrzí. Zůstává otazník. Cítili jsme, že jsme měli na víc. Sezóna mohla mít větší hodnotu. Na druhou stranu, podávali jsme slušné výkony a nemáme se za co stydět. Odvedli jsme kus poctivé práce.
Klubové vedení sezónu zřejmě s ohledem na již zmíněné čtvrtfinále, které jste hráli, hodnotí pozitivně. Vnímáte to stejně?
Těžko říct. Začali jsme nadstandardně, tvář týmu se mi líbila. Pak se to v důsledku spousty věcí zlomilo, ale dokázali jsme se z toho vzpamatovat, vyhrabat. To je pro mě velké plus, bonus. Takže škoda malých věcí. Ty rozhodují v každém sportu. Pardubice jsou ale kvalitní soupeř a v těch detailech šly dál, zatímco my ne.
Říká se, že v Olomouci je skvělá parta. Jaké bude loučení?
Už víme nějakou dobu, co a jak. Bavili jsme se o tom v kabině, takže každý z nás je na to připravený. Kluci mi však budou chybět. Kolektiv, jaký tam je, je jedním z klíčů k úspěchům, na které jsme za ty roky dosáhli. To je tam hlavní.
