Článek
Jaké máte první dojmy z návratu do českého klubu po osmi letech?
Zatím super. Příjemně mě překvapilo zázemí v Litvínově. Mám tu všechno, na co jsem byl zvyklý z Ameriky. Přitom když jsem sem jezdil jako mladý s hostujícím týmem, tak to taková pecka nebyla. (usmívá se) Ale pro domácí hráče je to očividně zařízeno výborně.
Když jste řešil návrat do Česka, byla Verva jediná volba?
Ano. Byli jsme v kontaktu už asi od března. Je pro mě zásadní, že to odsud mám nejblíž domů do Kadaně. A když tu brácha podepsal, chtěl jsem jít za ním. Je parádní být spolu zase jako rodina. Oba jsme byli v Americe, lítal jsem domů maximálně na tři, čtyři měsíce v roce, teď je to o dost jednodušší. Navíc musím ocenit, že klub mi vyšel vstříc s podmínkami.
S Davidem jste si naposled zahrál ještě jako teenager první ligu v Chomutově.
Je super být zase s ním. Fakt dlouho jsme spolu nehráli, takže musíme spolupráci trochu oprášit. Ale máme to v krvi, takže věřím, že nám to bude sedět. Snad si zahrajeme i spolu v lajně.
Vzpomenete si díky tomu i na společné hokejové mládí?
Rozhodně. Pamatuju si na naše bitvy v pokojíčku s pěnovým míčkem a florbalkami. Tehdy jsme snili, že spolu jednou budeme hrát velký hokej. A teď se to splní. Bude to jiné než náš start v Chomutově, kdy jsme ještě byli mladí kluci.
Jak se cítíte před sezonou po zdravotní stránce?
Naprosto v pohodě. Nemám o svém zdraví žádné pochybnosti a věřím, že nenastane nic podobného jako loni.
Jak bylo psychicky náročné odehrát jediný duel v celé sezoně?
Samozřejmě to bylo těžké období. Jsem hokejista a chci hrát zápasy. Na druhou stranu to bylo lepší, než kdybych měl třeba zlomenou nohu, se kterou bych nemohl dělat vůbec nic. Trénoval jsem i na ledě, akorát bez kontaktu. A v normálním životě jsem limitovaný nebyl. Chodil jsem ven, trávil jsem spoustu času s rodinou.
V lednu se už uvažovalo o návratu do sezony, ale nebylo z toho nic.
To je pravda. Ale po domluvě s doktory jsme se dohodli, že ročník ukončím. Sám jsem se necítil moc dobře. Chtěl jsem se dát do kupy a připravit se na další sezonu.
Byl ve hře i nucený konec kariéry?
Na začátku jo, protože se dva měsíce nevědělo, co mi je. Mělo se za to, že jsem prodělal otřes mozku, ale tak to nebylo. Nakonec se diagnostikoval jiný problém, který nechci specifikovat. Od doktorů jsem každopádně dostal zelenou, že konec s hokejem nutný není. Postupem času se můj stav zlepšoval, to byla velká úleva. Nikdy jsem ale nepřestal věřit, že budu pokračovat.
Drží se vám v hlavě pocit, abyste si na ledě dával pozor a jeden blbý hit vám nezadělal na další problémy?
S tím se hokej na profesionální úrovni hrát nedá. Takže doufám, že mě to v ostrých zápasech nepotká. Na tréninku se cítím v pohodě a bez limitů.
Bylo těžké se smířit s faktem, že končí jedna kapitola v NHL?
Ani ne. Vzal jsem to tak, že jsem si splnil hokejový sen. Zanechal jsem v zámoří, věřím, celkem výraznou stopu. Těším se na novou výzvu v úplně jiné pozici a jiném prostředí. Doma.
Vyhovuje vám předpokládaná role lídra?
To uvidíme po prvním kole. (směje se) Těžko říct. Zatím si ale nemám na co stěžovat. Nepřipouštím si tlak, i když tuším, že na mě bude. Líbí se mi, že do týmu přišlo dost hráčů z regionu, kteří mají ke klubu vztah. Věřím, že uděláme play off. Pak už se může stát cokoliv.
Co očekáváte od úrovně extraligy?
Je hodně založená na taktice. Měl jsem loni dost volného času, tak jsem sledoval bráchu ve Spartě. Celkově se tu hodně brání. Ale z televize to vypadá jinak, než jaké to pak bude na ledě. Pátek se blíží, konečně to poznám i na vlastní kůži.
