Článek
V extralize jste předtím odehrál za Liberec bezmála tři stovky utkání. Loni jste výrazným způsobem přispěl ke stříbru Bílých Tygrů. Kromě Liberce jste v žádném jiném českém týmu nepůsobil. Jak se zrodil váš nynější přesun mezi kluby z opačných konců republiky?
Upeklo se to dost rychle. Dohodli jsme se na mém odchodu s libereckým trenérem a sportovním manažerem Filipem Pešánem. Zhodnotili jsme, že v této sezóně jsem nedostával tolik prostoru na ledě, kolik bych si představoval. A zvolili jsme variantu s Vítkovicemi. Jsem rád, že tam mohu být. Za týmem jsem přijel v pátek do Chomutova, kde byli kluci ubytovaní, a večer jsem už zasáhl do zápasu v Litvínově.
S Libercem jste postoupil přes základní skupinu a osmifinále až do čtvrtfinále Ligy mistrů. Jak berete fakt, že si za Bílé Tygry nezahrajete v prosinci prestižní zápasy se švýcarským soupeřem?
Liga mistrů je něco jiného než extraliga. Jasně, že mě mrzí, že nenastoupím za Liberec ve čtvrtfinále zrovna proti Curychu, kde jsem dříve také působil. Původně jsem se těšil na oba duely. Jenže na druhé straně mám nyní angažmá ve Vítkovicích. A chci být v novém působišti platným hráčem.
Jak jste viděl souboj v Litvínově?
Byl to vyrovnaný zápas. Škoda vyloučení hlavně ze závěru třetí třetiny a v prodloužení, kdy nás soupeř potrestal vítězným gólem. Odvezli jsme si jen bod, i když jsme toužili po třech. Všechny týmy hrají podobným stylem, rozdíly jsou jen v detailech.
V neděli čeká Vítkovice domácí utkání s Libercem. Jakou máte motivaci?
Těším se na to. Bude to pro mě něco ojedinělého. Nevím nic o tom, že bych nemohl nastoupit. Takže předpokládám, že se objevím na ledové ploše.
