Legenda Vítkovic a Liberce se loučí a spřádá trenérské plány. Nic jiného než hokej neumím, říká

V té aktuální frýdecko-místečtí Rysi bojují o udržení, čtyři kola před koncem základní části mají na poslední Prostějov náskok tří bodů. A to Výtiskovi plánovanou rozlučku s hráčskou kariérou trošku kazí.

„Bojujeme o všechno, tak snad to zvládneme a nebude to úplně smutné loučení,“ pousmál se 43letý obránce, jehož typický plnovous bude vyobrazen na speciálních dresech, které hokejisté Frýdku-Místku v pondělí obléknou.

Věděl jste už delší dobu, že tahle sezona bude poslední?

Už před sezonou jsem byl rozhodnutý, že tahle bude poslední. S tím jsem do ní i šel.

Oficiální rozlučka bude v pondělí 24. února před posledním utkáním Frýdku-Místku v této sezoně první ligy proti Pardubicím B. Bude to těžké se loučit po více jak dvaceti letech s hráčskou kariérou?

S Frýdkem-Místkem v první lize bojujeme o všechno a nálada v klubu není kvůli tomu, kde se v tabulce nacházíme, úplně ideální. Tak snad to zvládneme a nebude to úplně smutná rozlučka. S nápadem uspořádat to rozloučení přišel management Frýdku-Místku, za což jim moc děkuju. Hodně si toho vážím, že pro mě něco takového uspořádají, přestože bojujeme o všechno.

Uvidí vás fandové i na ledě?

To nevím. Kdyby bylo všechno rozhodnuté, tak bych rád nastoupil a rozloučil se na ledě. Ale pokud budeme hrát o holý život i v posledním utkání, tak by to byl risk. Přece jen už jsem toho v poslední době moc nenahrál a nenatrénoval. Většinou už jsem jen na střídačce. Na ledě budou potřeba kluci, kteří hrají pravidelně.

Na střídačku do role asistenta jste z ledu přešel loni v listopadu. Stal jste se hrajícím asistentem kouče Frýdku-Místku Martina Hrnčára. Byl to posun, který jste chtěl, stát se plynule z hráče trenérem? Nebo vás tohle rozhodnutí klubového vedení i trochu zaskočilo?

Přiznávám, že mě to tehdy zaskočilo, protože jsem chtěl sezonu dokončit jako hráč. Ale neměli jsme tehdy úplně ideální období a začal jsem tušit, že se něco chystá. Vedení si mě zavolalo, dostal jsem tuto nabídku, a protože jsem už chodil trénovat děti ve Frýdku-Místku, tak jsem na ten přechod byl trošku připravený. Vyzkoušel jsem si to, a jelikož jsem věděl, že i po konci kariéry chci zůstat u hokeje, tak mě ta nabídka i potěšila.

Jak to máte nyní? Jste u áčka, nebo u mládeže?

Tam i tam. Jsem u áčka jako druhý asistent a jsem rád, že můžu sbírat zkušenosti od Martina Hrnčára a Jožky Daňa. Že se jim můžu dívat pod prsty, jak se to u těch chlapů dělá. Na druhou stranu se ale těším i na ty mladé hokejisty, se kterými mám možnost pracovat. Tam je to více o mně, můžu si nachystat a pak i vést trénink sám. A to je jiné, než když jen koukám. (úsměv)

Je vaší ambicí stát se jednou trenérem u profesionálního hokejového týmu?

Na rovinu, nic jiného než hokej neumím. Hokej hraju celý svůj život, takže to rozhodování je docela jednoduché. Chci u hokeje zůstat, ale uvidíme, jak se to vyvine a kde nakonec skončím. Třeba nakonec zakotvím u úplně něčeho jiného, ale to si v tuto chvíli popravdě vůbec nedokážu představit.

V pondělí bude rozlučka s profesionální hráčskou kariérou, ale vy se úplně definitivně neloučíte, že? Nastupujete ve 2. lize za Kopřivnici, nedokážete se aktivního hraní hokeje ještě vzdát?

(smích) Nabídku z Kopřivnice jsem měl už delší dobu, ale tím, že jsem za Frýdek-Místek už moc nehrál, tak jsem ani úplně naplno netrénoval a kariéra pomalu končila, protože první liga bez tréninku hrát nejde. Tak jsem to nechával tak. Pak se nám ale ve Frýdku-Místku zranili nějací kluci, začal jsem zase makat a trošku jsem se do toho dostal. A když už jsem byl v tréninku, tak jsem Kopřivnici kývl. Odehrál jsem tam zatím tři zápasy, do konce sezony zbývá nějakých pět utkání a ta budou definitivně posledními v mé profesionální hokejové kariéře. Pak opravdu končím.

Nenecháte se zviklat, abyste v Kopřivnici pokračoval?

Ne, určitě ne.

Naskakujete ale i za Frýdek-Místek. Po měsíci bez zápasu jste nedávno nastoupil v Kolíně. Byla to jen výpomoc?

Jo jo, byl jsem v Kolíně, protože se nám zranili nějací beci. Abychom tam nejeli v šesti obráncích, tak jsem jel taky. Ale měl jsem jedno střídání za deset minut, nebylo to ono, takhle hrát nemůžu. Tak jsem se dohodl s trenéry, že naskočí mladý Voly (Patrik Volas). Kdyby se někdo zranil, tak bych zase naskočil, ale nebylo to potřeba a potřebné body jsme urvali (3:2 v prodloužení). Teď nás čeká v pátek Sokolov, pojedu s nimi, ale zda budu hrát, nevím. Podle toho se pak bude odvíjet i to, zda v sobotu budu moct Kopřivnici pomoct v derby proti Novému Jičínu. Mám to teď takové náročnější, na rovinu se těším, až už to definitivně skončí. (smích)

A vytáhnete z garáže motorku…

... přesně tak. Hezky to bude navazovat a už se na to moc těším.

Když jste v sezoně 2019/2020 končil ve Vítkovicích, tak jste přiznával, že vás to trochu bolelo, protože jste v klubu, který vás hokejově vychoval, chtěl kariéru i ukončit. Už to přebolelo, chodíte na Vítkovice?

Přiznávám se, že na hokeje moc nechodím. Asi až budu trenér, tak budu muset, ale zatím nechodím. Kamarádi mi často volají, ať jdu s nimi. Ale upřímně, umím si najít jinou zábavu.

Vítkovicím, Liberci ani Třinci, tedy týmům, kde jste hrával, se v této sezoně úplně nevede. Sledujete jejich boj o vyhnutí se baráži?

To zase jo. (úsměv) Na každého nějaká krize přijde. I na Třinec, který vyhrál posledních pět play off. I on má nárok na výpadek, na slabší rok. Obzvláště, když je po celou sezonu provází zranění klíčových hráčů, především v obraně. Třinec to ale zvládne, do předkola play off se dostane a můžeme se všichni těšit na to, co se pak bude dít.

Baráž jste hrál dvakrát. V premiérové sezoně 1999/2000 s Vítkovicemi i v sezoně 2012/2013 i s Libercem. Jak na tyhle zážitky vzpomínáte?

Ve Vítkovicích jsem to zažil jako mladý kluk, bylo mi 19 let a moc mi nedocházelo, co se může v případě sestupu stát. Že to bude mít dopad na lidi v klubu, fanoušky i hráče. Hráli jsme proti Jihlavě a rychle jsme vyhráli 4:0 na zápasy. Dobře to dopadlo i v Liberci, kde jsem to samozřejmě prožíval mnohem více. Rozhodoval až úplně poslední zápas s Mladou Boleslaví a bylo to o tom, že kdo vyhraje, bude hrát extraligu. Naštěstí Méďa (Petr Nedvěd) rozhodl, ale bylo to šílené. V Liberci jsem toho hodně moc zažil, je to druhý můj domov a byl jsem šťastný, že jsme to zvládli.

Vnímáte, co se v této sezoně událo ve Vítkovicích, které se pokouší zachránit čtyřnásobný extraligový vítěz s Třincem trenér Václav Varaďa (1× jako hráč a 3× coby trenér)?

Všichni ho dobře známe. Věděl jsem, že tam udělá pořádek. Zvedli se, pár zápasů teď vyhráli, ale jednoduché to mít nebudou. Extraliga je obrovsky vyrovnaná a bude to boj až do konce.

Jak vy, tak Václav Varaďa jste vítkovickými odchovanci. Na ledě jako spoluhráči jste se potkali ale jen jednou – ve 4. kole sezony 1999/2000 na ledě Karlových Varů (2:2), kde jste jako junior za Vítkovice naskočil. Vzpomínáte si na to?

Já si pamatuju to, že s námi trénoval, když hráči z NHL čekali, než jim začne soutěž. Už je to dávno. Pak jsem ho potkal při výluce NHL v sezoně 2004/2005. To jsem byl v Plzni, zažil jsem ho jako soupeře a to jsem si moc užíval. Hokej proti němu mě vždycky bavil. Nevynechal jediný souboj a myslím si, že stejně urputně bere i to trénování.

Ve Vítkovicích jste začínal s hokejem, získal jste dvě extraligové medaile (bronz 2001, stříbro 2002). Bronzovou medaili máte i se Spartou (2004), v Liberci jste vyhrál mistrovský titul (2016). Který klub vám přirost k srdci nejvíce?

Na všechny, kde jsem hrál, vzpomínám rád. Ve Vítkovicích jsem vyrostl, dostal jsem tam šanci hrát extraligu, po návratu z Liberce jsem byl kapitánem týmu. Zažil jsem tam strašně moc. I Třinec byl úžasný, byl to takový rodinný klub. V Liberci jsem byl sedm let, a kdybych tam podepsal další smlouvu, tak už tam zůstaneme natrvalo. Ale osud to chtěl trošku jinak. V Praze jsem byl rok jako mladý zobák, v Plzni se zase moc líbilo rodině. Byla to sezona, kdy v extralize hráli kluci z NHL. Bylo to skvělé hrát proti nim i s nimi. Všude bylo něco a podobně to mám i s týmy z první ligy. Když jsem hrál za Litoměřice, tak jsem si hokej náramně užíval. I teď ve Frýdku-Místku to je fajn, přestože nám to výsledkově moc nejde.

Frýdek-Místek je partnerským klubem Třince, jak daleko jste měl k návratu do extraligy?

Strašně. Už když jsem tam podepisoval, tak jsem věděl, kde jsou mé meze. Že bych se do extraligy v dresu Třince někdy vrátil, vůbec nepřipadalo v úvahu. Byli tam jiní borci, kteří chodili s áčkem trénovat, aby byli připravení nastoupit. Se mnou nepočítali a já už s tím taky ne.

Chtěl byste se jednou se do extraligy vrátit jako trenér?

Třeba jo. Je ale ve hvězdách, co má osud se mnou za plány.

Je něco, na co se těšíte, až pověsíte brusle a hokejku na hřebík?

Asi na to, že nebudu muset trénovat, protože musím. I jako trenér se budu určitě udržovat v kondici, asi bych nemohl nedělat nic. Už jen proto, abych moc nenabral. Mám k tomu sklony, takže budu chtít, aby to nebyla úplná katastrofa. Budu sportovat pro sebe, pro své tělo. Aby mě nebolelo, protože když jsem si teď dal delší volno, tak jsem velmi brzy začal cítit, že se mé tělo rozpadá. Uvidíme, co bude, když nebudu muset. (smích) Pod tlakem jako trenér asi budu, ale nebudu si huntovat tělo úplně. Už to stačilo.