Článek
Držíte druhé místo tabulky, doma jste zatím vždy bodovali. Díky čemu se Vítkovicím tak daří?
Tým je skvěle poskládaný, věříme jeden druhému a fakt mám radost z toho, jak hrajeme. Můžeme se měřit se všemi, drželi jsme se i Pardubic. Máme u soupeřů velký kredit, musí se s námi počítat. A to nám ještě většinu zápasů chyběl kanonýr Peter Mueller, který se teď konečně vrátil. Zatím jsme spokojeni, ještě je ale před námi spousta práce. Cesta k úspěchu je dlouhá a titul chtějí všechny týmy.
Trenér Holaň na vás spoléhá, z útočníků jste nejvytíženější, hrajete přesilovky i oslabení. Jak si užíváte svou pozici?
Každý má v týmu svou roli, já se snažím střílet a co nejvíc se prosazovat. Je fajn, že mi to tam padá, drží se mě i štěstí. Ale snažím se mu jít naproti. Věřím si, mám dobře nastavenou hlavu.
K nominaci do reprezentace to přesto v listopadu nestačilo. Přemýšlel jste proč?
Ještě musím zlepšit celkový herní projev. Není to jen o bodech. Ale moc jsem nad tím neuvažoval. Je věc trenérů, koho vezmou.
Ale šanci můžete dostat už v polovině prosince na Švýcarských hokejových hrách.
Samozřejmě je můj cíl si zahrát za nároďák. Ochutnal jsem repre jen na čtyři zápasy před dvěma roky. Chci víc. Ale musím předvádět výkony, které by stačily i na mezinárodní úroveň. Nominace do Švýcarska by byla perfektní předvánoční dárek. Synovi navíc brzy budou dva roky, mohl bych mu přivézt reprezentační dres.
Jaké pro vás vůbec je být mladým otcem?
Život se mi přetočil o 360 stupňů. Obrovská změna, ale ohromně si to užívám. Je perfektní sledovat Dominika růst a vidět pokroky, které dělá. Těším se, až ho postavím na brusle. Chci, aby si to zkusil, ale nebudeme ho do ničeho tlačit. Ať si sám vybere své koníčky.
Jste rodákem z Kolína, odchovancem Liberce, s nímž máte titul, ale poslední čtyři sezony hrajete převážně ve Vítkovicích. Je už Ostrava vaším domovem?
Domovem bych to úplně nenazýval, ale jsme tu s rodinou ohromně šťastní. Jsem fakt rád, že mi Vítkovice daly šanci a mohl jsem se sem i vrátit. Snažím se jim to splatit.
Před rokem jste si zkusil angažmá za finskou SaiPu, ale odehrál jste jen patnáct zápasů. Pak přišel rychlý návrat do Vítkovic.
Já i klub jsme měli jiná očekávání. Doufám, že Finsko nebyla první a poslední zahraniční štace. Každý si chce zkusit ty nejlepší soutěže, já nejsem výjimkou. Snad na mě ještě příležitost čeká. Rád bych nabral zkušenosti v cizině a zdokonalil se.
Netajíte svůj romský původ. Měl jste kvůli tomu někdy potíže?
Hlavně v mládí jsem se s nějakými narážkami setkával. Bral jsem to jako urážku svojí osoby. Nebylo to příjemné. Ale rozhodně mě to neodradilo od hokeje. Tenhle sport jsem si vybral a miluju ho. Podřídil jsem mu celý život.
V současnosti už žádné poznámky neslýcháte, nebo jejen nevnímáte?
Je jich asi míň. Už jsem se je naučil nevnímat. Nestydím se za to, že mám romského otce. Nemám se přece proč stydět. Jestli si někdo potřebuje ulevit na moje konto, už s tím nemám žádný problém.
