Konec pohádky! Zlatý střelec Ocelářů se odvděčil za důvěru

Sezonu začal ve Vítkovicích, příliš se mu nevedlo, a tak v prosinci slyšel: „U nás končíš, chceme dát šanci mladším.“ Nestěhoval se daleko, domluvil se s vedením Třince, s nímž získal titul před třemi lety. Ale s tím, že si musí místo v týmu vybojovat v partnerském Frýdku-Místku.

„Moc děkuju panu (sportovními řediteli) Peterkovi a trenérům, že i když jsem důvěru ve Vítkovicích neměl, v Třinci jsem ji dostal,“ vděčil vedení Ocelářů. A za investovanou důvěru se bohatě odvděčil, nejen proměněným trestným střílením v šestém finále.

„Bylo klíčové, že jsme sérii v Praze ukončili. Sedmý zápas by byl vabank, a kdyby Sparta otočila z 0:2, mohlo by ji to nakopnout. Sice by bylo hezké vyhrát před našimi fanoušky, ale nikdo jsme sedmý zápas hrát nechtěli,“ věděl.

S částí příznivců, kteří vyrazili do Prahy, si oslavy užíval i tak. Pár desítek minut po zápase s plechovkou piva v ruce a širokým úsměvem. „Zažil jsem stříbrné finále a ten smutek je obrovský. Na jednu stranu, jak jsem se dostal do toho příběhu, nechtěl jsem, aby končil. Ale samozřejmě jsem rád, že jsme ten pohár zvedli nad hlavu,“ ujišťoval.

Třetím titulem v řadě Třinec stvrdil dominanci, jakou v samostatné české extralize předváděl jen v 90. letech Vsetín. „Říká se o Třinci, že je tým hvězd, ale v kabině vám nepřijde, že by se někdo choval jako hvězda,“ viděl.

„I hráči jako Růža (Martin Růžička) mluví o tom, jak je třeba hrát trpělivě a defenzivně. Nikdo se nehoní za góly, není naštvaný za špatnou nahrávku. Trenéři to zvládnou kočírovat a tým drží dlouho pospolu,“ vyjmenovává třinecké devízy.

A jestli bude součástí kádru na další sezonu i on? Svačina se jen pousmál. „Já o tom můžu přemýšlet, jak chci. Budu pracovat dál a snažit se makat, ať to bude ve Frýdku, nebo Třinci,“ měl jasno.