Konec mě vzal. Mezi lidi jsem vůbec nechodil, vzpomíná Rolinek. Teď má jediný cíl

Ohromnou zásluhu na tom má Ondra Hlaváč (člen dozorčí rady klubu) a celkově nové vedení. Když mi zavolali, byl jsem opravdu šťastnej. Už jsem nepočítal, že bych se vrátil, protože jsem odešel ve zlém. Měl jsem velkou radost, i když musím říct, že se to ve mně pralo, protože jsem nevěděl, jak přechod zvládnu.

Čekal jsem to horší, ale nějak jsem se přizpůsobil. Fyzický fond nemám takový, jako kdybych tady hrál celou sezonu. Doháním manko, byť ve Vrchlabí byly tréninky hodně kvalitní. Tempo je v extralize pochopitelně vyšší a na všechno je míň času. Mám za úkol to na ledě hlavně dobře odbránit a nevymýšlet žádné velké věci. Doufám, že budu hodně platnej a mužstvu pomůžu. Nebudu rozhodovat zápasy, to určitě ně. Jsem tu ale s jasným cílem, aby se Pardubice zachránily.

To nemá cenu rozebírat. Jak jsem říkal, jednou asi napíšu knížku... (úsměv) Já už to celý hodil za hlavu, dostal jsem novou motivaci, vlítnul tady zpátky do hokeje. Mám fakt obrovskou radost, že jsem zase v Pardubicích.

Já pivo nepiju. (smích)

Byl jsem z toho tak špatnej, že jsem mezi lidi vůbec nechodil! Konec mě opravdu vzal, těžce jsem ho kousal. Dostal jsem se z toho až nedávno. Jasně pořád je to jenom sport, konec práce. Ale mě to mrzelo, furt jsem se do toho vracel, hledal chyby u sebe. Moc jsem jich ale nenašel, protože vím, jak to bylo.

Asi náš masér Martin Mandys, s nímž mám super vztah a který celou dobu tajně doufal, že se vrátím. Přání se mu vyplnilo (úsměv). A pak hlavně moje rodina, která mi v nejhorších chvílích moc pomohla. Syn hraje za Pardubice, srdce mu bije pro Dynamo, takže ten měl hroznou radost.

Zpočátku jsem mu to neříkal, protože jsem nevěděl, jak to celý dopadne. Ale potom mu to oznámila manželka a mladej měl slzy v očích. Odehrál jsem poslední zápas za Vrchlabí a když jsem večer přijel domů, rodina na mě čekala. Byli šťastní a jak už jsem taky nedávno říkal, pouštěli mi ohňostroj.

Manželka. Zbylo nám ještě něco ze Silvestra, takže to nevyhodila a věci použila. (úsměv)

Byla to bomba. Lidi jsou tu fantastičtí, celou sezonu chodí a podporují. Loni to bylo to samé, i když se nedařilo. I při rozlučce ve Vrchlabí mi lidi děkovali, přestože jsem tam nic nepředvedl.

Tohle bylo největší dilema, které jsem řešil. Protože ve Vrchlabí jsou fajn lidi a já měl s nimi gentlemanskou dohodu, že když budu mít nějaké nabídky z extraligy, že neodejdu. Takže první, co jsem udělal, že jsem tam jel a řekl jim, jaká je situace. Kdyby mi řekli ne, dohodu bych ctil. Ale oni se k tomu postavili úplně fantasticky a jasně mi řekli, ať se sám rozhodnu.

Já byl v týmu, kde jsou super hokejisti, kteří hráli ve světě, v NHL, jsou tam mistři světa... Sedělo mi to tam. Situace se přehrávaly a hned se nestřílelo. Chtěli jsme kombinovat a dávat góly do prázdné brány. Vrchlabí má tak skvělý mančaft, že v půlce zápasu bylo kolikrát už o výsledku rozhodnuto. Takže těžké zápasy tam moc nebyly. Derby byly vyhecovaný, ale že by si někdo něco dokazoval na ostatních klukách nebo na mně, to ne. Všichni hráli fair play.

Bylo to bombastický. Hráli jsme spolu léta v Pardubicích a rozumíme si i mimo led. Vrátil jsem se do dob, kdy mu to stačilo hodit kamkoliv a on ze všeho dal gól. Znal moji situaci, právě s ním a Jardou Hlinkou, který návrat zažil loni ve Spartě, jsem všechno konzultoval.

Možná jsem to tehdy špatně řekl, nebo to blbě vyznělo. Strašně bych chtěl, aby se Petr vrátil, ale on není v pozici, že by se rozhodoval a záleželo by to pouze na něm. Je to otázka na vedení.

Mám na to samozřejmě jasný názor, ale nechám si ho pro sebe. Tým se po těch letech fakt výborně posílil a čekal jsem, že bude v tabulce úplně někde jinde. Situace je vážná. Do konce zbývá jedenáct zápasů a dá se nazvat, že to bude pro nás taková baráž nebo play off. Snažíme se být pozitivní, nemá smysl na někoho řvát. Během sezony se zkoušelo všechno, i metoda cukru a biče. Je potřeba si říct věci, které v zápase budeme plnit, dát hlavy nahoru a bojovat!

Nemyslím si. Chovám se furt stejně ať je to zápas jakýkoliv. Všichni ví, o co se hraje. Jde nám o bytí a nebytí.