KOMENTÁŘ: Šest let stará sparťanská můra ožívá. A vzkaz duševním mrzákům? Je mi vás líto!

Přiznám se, že jsem na olympiádě v Pekingu na začátku nechápavě kroutil hlavou. Nerozuměl jsem, proč David Tomášek jen pár dnů po návratu z angažmá v Chabarovsku do Sparty kývnul reprezentaci a odjel s ní do dějiště zimních her, když věděl, že s největší pravděpodobností zůstane spolu s Blümelem a Ščotkou jen členem tzv. taxi squad, takže s nároďákem bude jen trénovat ale do zápasů stejně nezasáhne.

„Počítal jsem s tím, že si v Pekingu vůbec zahrát nemusím. Vlastně je to ta pravděpodobnější varianta, i když covid je všelijaký. Dost času trávíme v posilovně, beru to jako dobrou přípravu i pro pokračování sezony," vysvětloval tehdy Tomášek.

Samozřejmě si v Pekingu nakonec nezahrál ani minutu. Jenže ihned po návratu na extraligová kolbiště byl nezastavitelný. Ve zbylých sedmi duelech základní části zapsal 11 bodů a báječnou formu si přenesl i do play off.

Na Tomáškovu hru byla radost se dívat. Ten kluk má úplně všechno. Jeho přehled na ledě, kdy s hlavou nahoře dokáže narýsovat přihrávku, která by většinu hráčů ani nenapadla; o její realizaci ani nemluvě. Navíc ukázal, že je i střelcem, šest branek v 10 duelech play off mluví za vše. Jeho souhra s nejproduktivnějším hráčem základní části extraligy Chlapíkem a Vitouchem byla takřka dokonalá.

„Jestli hraji nejlepší hokej v kariéře? Jsou na to různé pohledy. Bodově asi jo, takové play off jsem ještě nikdy neměl," musel uznat před startem semifinále s Českými Budějovicemi.

Před sérií, která bohužel byla jeho poslední v sezoně. Po šarvátce s Jiřím Novotným (v žádném případě nešlo ze strany mistra světa z roku 2010 o úmyslné zranění), si ošklivě poranil pravý kotník a neexistuje sebemenší naděje, že by se třeba během dvou týdnů jeho stav zlepšil natolik, aby do finále proti Třinci zasáhl alespoň v jeho průběhu.

Pro Spartu je ztráta klíčového útočníka a nejproduktivnějšího hráče aktuálního play off brutální ranou. Absence takového plejera chtě nechtě bude znát. Tak jako před šesti lety, kdy přišla o Přibyla a možná i proto nakonec musela sledovat, jak se zlatými medailemi křepčí Bílí Tygři.

Teď je na trenérech Jandačovi s Hořavou, aby důsledky absence Tomáška dokázali co nejvíc minimalizovat. Připraveni naskočit jsou třeba Šmerha s Doležalem.

Nebo jistý Daniel Přibyl. Ten Daniel Přibyl, který před šesti lety o finále přišel a s kolenem měl takové problémy, že minulé čtyři sezony dokonce neodehrál jediný zápas. Vrátil se až loni v listopadu po dlouhých 1715 dnech v dresu partnerského Sokolova, šest zápasů si následně střihl i za Spartu v základní části. Jeho pohádkový návrat by v play off a s případným titulem dostal snad až kýčovitou sladkou tečku.

A ještě jedna poznámka na závěr. Když vešlo ve známost, že má Tomášek po sezoně, na sociálních sítích či v diskuzích pod články se začaly objevovat reakce některých fandů Motoru (rozhodně ne většiny a chci věřit, že jde o ojedinělé případy), ve stylu, že „to má za to simulování" po zákroku Gulaše ve třetím semifinále, za který kapitán Jihočechů obdržel zápasový distanc, nebo že „na každou svini se vaří voda".

Pro takové duševní mrzáky mám jen čtyři slova: Je mi vás líto.