Hlavní obsah

Klimek se trefil po deseti měsících. Prohráli jsme však, takže k ničemu to nebylo, litoval olomoucký útočník

Deset měsíců čekal olomoucký útočník Lukáš Klimek na gól. V 31. kole extraligy doma proti Mladé Boleslavi se konečně trefil, připsal si i asistenci, ale k bodům to jeho týmu nepomohlo. Kohouti podlehli Bruslařům 3:4 a prohráli pátý ze šesti posledních duelů.

Foto: Luděk Peřina, ČTK

Zleva Pavel Kousal z Mladé Boleslavi a Lukáš Klimek z Olomouce.

Článek

Dvě třetiny jste tahali za kratší konec, prohrávali jste 0:2 a 1:3. V čem byl problém?

Těch 40 minut opravdu nebylo ideálních. Prohrávali jsme osobní souboje, všude jsme byli o krok pozadu. Mladá Boleslav nás přebruslila.

Co se stalo, že v úvodu třetí třetiny jste najednou byli jako vyměnění a rychle jste srovnali?

Řekli jsme si, že do toho půjdeme víc, dohrajeme nějaké souboje a myslím, že v prvních deseti minutách závěrečného dějství to bylo znát. Hráli jsme u nich, dali dva góly, vyrovnali a tím jsme se vrátili do zápasu. S takovým plánem jsme do toho i šli.

Pak jste ale znovu inkasovali. Proč?

Nevyhodili jsme puk, pak ještě umožnili soupeři dorážku a bylo zle. Nevím, jestli jsme se stavu 3:3 nezalekli. Asi jsme chtěli až moc hrát dozadu. Oni pak převzali zase aktivitu, a to byla škoda. Bohužel... Měli jsme hrát chytřeji, udržet to minimálně do prodloužení, využít toho, že jsme rychle srovnali.

Byli jste na koni. Zřejmě to chtělo nepolevit a soupeře dorazit?

Přesně tak. Hrát chytře, ale nic neměnit. Do té doby nám to vycházelo. byli jsme silní na puku, tlačili jsme a měli jsme tak i pokračovat.

Výsledky v poslední doby nemáte dobré. Nebyla to tedy otázka psychiky?

Když je tým v laufu, většinou takovou situaci ustojí a většinou ji zúročí. Zkrátka dohraje to suverénněji. Nemyslím však, že to byl dnešní případ, že by někdo myslel na poslední nezdary. Euforie tam byla, byli jsme zpátky a chtěli po vítězství jít. Škoda, že jsme to nedokázali.

Vás alespoň může těšit, že jste se prosadil po dlouhých téměř deseti měsících. Naposledy jste se trefil v únoru, když jste přispěl k výhře nad Litvínovem...

Už je to deset měsíců? To je fakt dlouho. Snažil jsem se na to nemyslet a vytěsnit to z hlavy. Když jsem se prosadil, přišla radost. Byl to gól na 3:2 a my se díky tomu zase vrátili do hry. Samozřejmě mi spadl kámen ze srdce, i to cinklo. Pak jsme vyrovnali. V té chvíli dobrý pocit. Teď už je to horší, protože k ničemu to nebylo.

V tabulce jste sice zůstali devátí, ale celky pod vámi se na vás dotahují. Vnímáte už situaci jako kritickou?

Jsme si vědomi výsledků z poslední doby. Je potřeba zase začít sbírat body. Tabulka je strašně vyrovnaná, hlavně prostřední část. Víme, kde jsme a musíme šlapat, abychom se dostali výš, tam, kde jsme byli ze začátku. Před reprezentační pauzou nás čeká ještě utkání na Spartě a na to se musíme maximálně připravit.

Muže být vaše výhoda, že v Praze s favoritem nemáte, co ztratit?

To se lehce řekne. Pořád však hrajeme o tři body, které teď, kdy jsme neměli výsledky, moc potřebujeme. Jedeme tam vyhrát.