Článek
Znovu po roce bojujete o záchranu. Jak prožíváte poslední klíčová kola?
Snažíme se držet dobrou náladu, i když to není jednoduché. Týmy před námi určitě mají v hlavách trochu víc pohody. Většinu sezony jsme poslední, ale na to už jsme si vlastně zvykli. Dobré je, že jsme furt na dostřel záchrany i předkola. Naděje nás pořád drží nad vodou. Baráž znovu po roce nechceme. Teď nás čekají dva těžcí soupeři. Sparta i Vítkovice hrají výborně, bojují o druhé místo a určitě nám nic zadarmo nedají. Ale hrajeme doma, snad přijde plný stadion.
A za týden vás čeká klíčový duel na ledě Motoru, na nějž aktuálně ztrácíte bod. Jaký to bude duel pro vás, když se na jih Čech máte příští ročník přesunout?
Je vidět, že o přestupu všichni ví. Kamarádi mi občas přepošlou, že do toho fanoušci trochu rýpou. Já se snažím tohle nečíst. Chci všem říct, že cíl všech včetně mě je, aby se na Kladně hrála extraliga. Já tomuhle klubu přece vděčím za to, jaký jsem hráč a člověk. Jsem Kladeňák a mám to tady rád. Udělám všechno proto, abychom se vyhnuli baráži. Smlouvu mám do konce dubna a jsem profík.
Neštve vás, že informace o přestupu prosákla na veřejnost?
Ani ne. Bylo by samozřejmě příjemnější, kdyby to lidi nevěděli, ale podle nových pravidel se smlouvy podepisovat můžou už v probíhající sezoně. Asi to takhle mělo dopadnout.
Co když České Budějovice náhodou nejvyšší soutěž neudrží?
Mám ve smlouvě podmínku, že do Motoru půjdu, jen když bude hrát extraligu. Už mě lákala změna. Hokejový život je krátký a chci poznat i jiné město, nové lidi a organizaci. Ale rozhodně nezavrhuju Kladno, nemůžu proti němu říct jediné špatné slovo.
V letošní sezoně navíc navazujete na loňský průlomový ročník, máte na kontě už 16 gólů.
Přitom začátek byl takový nijaký. Všichni mi říkali, že musím zopakovat loňskou sezonu a musím dávat góly. Možná i proto se mi na začátku nedařilo. Trápil jsem se, nešlo mi to. Upletl jsem si na sebe bič, tlačil jsem na sebe ještě víc. A asi i kvůli tomu přišly zdravotní problémy.
Na začátku října jste ze zápasu v Olomouci odstoupil po první třetině a záchranka vás odvezla do nemocnice.
Už nějakou dobu mě trápila srdeční arytmie. Najednou se mi rozbušilo srdce, potřeboval jsem se hned uklidnit. Odejít z ledu i ze střídačky a lehnout si. Pak to došlo do stádia, že jsem musel být v klidu třeba tři hodiny. Už jsem nemyslel na nic jiného, jen aby to přestalo. Ale díky tomu, že se srdce zklidňovalo takovou dobu, problém zachytili záchranáři. Odvezli mě, další den jsem šel na rychlou operaci a o den později jel domů. Naštěstí jsem skončil v nemocnici zrovna v Olomouci, kde jsem dostal super péči a děkuji za ni.
Pak jste si dal pár týdnů pauzu a od listopadu hrajete jako vyměněný. Pomohlo vám tolik, že jste problém se srdcem vyřešil a nemusel jste se dál stresovat?
Rozhodně. Když jsem předtím šel do zápasu, bál jsem se, že mě to zase potká. Teď už konečně můžu hrát naplno a beze strachu. A taky mi pomohla samotná pauza. Získal jsem větší chuť do hokeje. Začal jsem ho vnímat zase trochu jinak. Zjistil jsem, že sport je oproti zdraví a životu úplná blbost.
Připomnělo vám to dětství, kdy jste kvůli vzácné vadě pravé kyčle zůstal čtyři roky bez hokeje a lékaři vylučovali, že byste ještě někdy mohl hrát?
Trochu jo. Asi proto jsem měl ty problémy se srdcem, abych si připomněl svou trnitou cestu. Zase jsem si řekl, že si hrozně vážím toho, že můžu vůbec hokej hrát. Chci si ho užívat, ne na sebe tlačit. A hned se mi začalo víc dařit. Všechno špatný je k něčemu dobrý. (usměje se)
V minulosti jste říkal, že dřívější problémy snížily vaše sebevědomí a máte problém se stát lídrem. Ani teď se jím necítíte?
V týmu máme úplně jiné lídry. Ale na psychice se snažím makat. Spolupracuju s mentální koučkou, vzdělávám se i sám. Čtu knížky, sleduju videa a poslouchám podcasty. Baví mě to. Chci se po téhle stránce vyvíjet a být lepší nejen v hokeji, ale i v normálním životě.
V čem jste se díky téhle práci mimo led posunul?
Dřív jsem potřeboval ocenění od ostatních. Dělalo mi dobře, když jsem byl vidět, fanoušci o mně věděli. Teď se snažím ocenit hlavně sám sebe a nejsem tak závislý na okolí. Ale ještě potřebuju zamakat na jiné stránce. Furt jsem na ledě moc hodný. Měl bych být, jak se říká, větší svině. Nikdy jsem takový nebyl a je mi podobná hra trochu proti srsti. Do hokeje ale patří a učím se ji.
Třeba i od kapitána Tomáše Plekance, který je u protihráčů jeden z nejneoblíbenějších soupeřů?
Je to tak. Pleky mi sám říká, ať jsem větší svině. Ví, jak se hraje hokej. V Kanadě se tohle naučil. Umí být fakt nepříjemný. I protihráči o tom často mluví.
Jaké pro vás vůbec je i v letošní sezoně nastupovat v elitní formaci s Plekancem a Jaromírem Jágrem?
Pořád v hlavě mám, že hraju po boku legend, ale rozhodně už si to tolik neberu. Naopak si to snažím užívat a držet s nimi krok. Jsou to přece lidi stejně jako já. Teda Džegr je v hokejovém světě trochu nadčlověk. (usmívá se)
I ve svém věku jsou oba pro svůj tým stále ohromně důležití. Díky čemu pořád stačí na extraligovou úroveň?
Jsou obrovští profesionálové. Těží ze svých zkušeností, ví přesně, kde se mají pohybovat. Takže na ledě nemusí vynaložit tolik úsilí. Jako třeba já, který se snaží lítat všude.
Co si od nich snažíte vzít?
S Plekym hraju už třetí sezonu, snaží se mi vždycky ve všem poradit. Je obrovský detailista. V tom se od něj učím a stejně jako on si po zápase sám rozebírám video. Projedu si veškeré své momenty na ledě a dopodrobna je analyzuju. Díky klukům se pořád posouvám. Můžou mi toho ještě spoustu předat.
