Článek
Jak vám bylo, když se koncem října ozvalo vedení Motoru s prosbou o výpomoc?
To jsem fakt nečekal. Vůbec by mě nenapadlo, že si ještě zahraju hokej na nejvyšší úrovni. Tehdy jsem trénoval se Samsonem jednou týdně, někdy ani to ne. Motoru jsem chtěl pomoct a skočil jsem zpátky do extraligy po hlavě.
Na kontě máte od té chvíle už 31 startů. Kdy jste se rozhodl, že odehrajete celý zbytek sezony?
Asi kolem Vánoc. Zavolal jsem vedení, že jestli o mě budou mít zájem, tak rád budu pokračovat. Teď už není kam couvnout. Za důvěru jsem vděčný, se skvělou partou mě tu hokej moc baví. Hraju ho od čtyř let a profesionálně už jednadvacátou sezonu. Nejspíš to je už opravdu poslední, tak si snažím užít každý zápas a na závěr kariéry chci na ledě nechat všechno.
Jak neplánovanou zátěž zvládáte kondičně?
Někdy jsem trochu víc zafuněný, ale s tím jsem počítal. Věděl jsem, že nebude lehké vrátit se zpátky na vrcholnou úroveň. Navíc v únoru kvůli zranění a pracovní cestě do Švýcarska jsem asi deset dnů netrénoval. Moje tělo si na zátěž znovu zvyká. Ale jsem bojovník, ta dřina mi za nečekané prodloužení hokejového života stojí.
Do Motoru jste se vrátil po dvaceti letech. S jakými pocity?
Nejdůležitější pro mě je, že tu mám rodinu. Na každý domácí zápas chodí manželka, děti i rodiče. A spousta kamarádů. Všichni jsou rádi, že se na mě mohou podívat, protože většinu kariéry jsem prožil v cizině. Hlavně čtrnáctiletý syn, který hraje hokej, je nadšený. Beru ho do kabiny a jsem rád, že mu můžu dělat radost.
Přijal jste roli hlavně při oslabeních a na vhazování?
Nikdy jsem nedával moc gólů. Hraju hlavně pro tým a snažím se být lídr v kabině, což se ode mě očekává. Pro mě je nejdůležitější týmový úspěch, který mi na klubové scéně ještě chybí.
Jiří Novotný odehrál řadu zápasů i za národní tým
Chystáte se s Českými Budějovicemi zaútočit na titul?
V tabulce jsme dost vysoko na to, abych si mohl dovolit v něco takového věřit. Už jsme se probojovali na pozici, na niž můžeme být hrdí. A v základní části chceme zabojovat o elitní čtyřku, to by nám hodně pomohlo. O titulu vážně přemýšlím, v týmu vidím velkou sílu a charakter, takže i ohromně obtížný cíl splnit můžeme.
Věnujete se i práci hráčského agenta, klienty máte především ve Švýcarsku. Jak to dokážete skloubit s povinnostmi na ledě a v tréninku?
Vedení i trenérům musím moc poděkovat, že mi vycházejí vstříc. Práce mám opravdu dost, ale nějak to zvládám. Momentálně se soustředím nejvíc na České Budějovice a blížící se play off. Trochu jsem zmírnil cestování do Švýcarska a snažím se co nejvíc věcí řešit po telefonu. Přesto jsem tam od října asi pětkrát na pár dní odletěl, protože osobní kontakt je samozřejmě lepší.
Věříte, že s rolí agenta je spojena vaše hokejová budoucnost?
Neplánuju hrát do padesáti jako Džegr, ale rád bych se stále motal kolem hokeje. Trenéřina mě vůbec neláká, ale práce agenta je pro mě ideální. Baví mě koukat na zápasy, sledovat mladé hráče a komunikovat s manažery. Dost mě to celé naplňuje.
