Jeřábek z nemocnice: Hned jsem věděl, že je zle

Dal by cokoliv, aby mohl být na přímo stadionu, zdravotní stav mu to ale stále nedovolí. „Posledních pár dní už je mi líp i teploty šly trošku dolů. Jsem rád, protože to bylo trošku ubíjející, když byl ten stav furt stejný. Večer jsem propotil celou postel, musela se převlíkat, přežít noc a nanovo. Teď už jsou snad všechny hodnoty čisté a jde to dobrou cestou,“ věří Jeřábek.

Okamžik, který mu ukončil sezonu se mu stále vrací. „Mám to pořád před očima. Růža (Martin Růžička) střílel, oni to otočili a my jsme s Nestym (Andrejem Nestrašilem) dojížděli Ríšu Pánika. Pak už si vybavuju asi jen to, že noha šla jinam a můj křik. Nebyl z bolesti, ale z toho prvního šoku. Křičel jsem, aby se rychle něco dělo, věděl jsem, že to je průser,“ popisuje v podcastu Ocelářů 32letý třinecký obránce.

Zbytek si moc nepamatuje. „Vím jen, že jsem chtěl po kustodech, ať mi sundají výstroj. Pak mi dali nějaké drogy a víc nevím. Cesta sanitkou prý byla zábavná, ale nevěděl jsem, kde jsem. Probudil jsem se až na stole,“ líčí Jeřábek.

Následovala okamžitá operace, z níž po třech týdnech zůstaly na noze obvazy, stehy a známky vážného zranění. „Doktoři říkali, že to je klasická bouračková zlomenina, že takových zákroků dělají hodně. Operace se povedla, snímky vypadají hezky. Prý jsem měl štěstí v neštěstí, noha je zlomená na dobrém místě. Navíc mi díky tomu našli trombózu na druhé noze, co tam asi byla dýl,“ vykládá.

Nyní jej zajímá, kdy bude moct z postele. „Od začátku jsem se koukal jen na další dny, první týden a pak na ten další. Teď už snad můžu říct, že se koukám na šestý až osmý týden po operaci, kdy by se mělo dít něco zásadního,“ naznačuje Jeřábek, že se momentu, kdy se bude moct z postele poprvé postavit, už nemůže dočkat.

„Vyndají mi jeden ze šroubů a pak bych měl začít s chůzí, lehkým našlapováním. Do té doby budu pravidelně cvičit. S tím jsem začal vlastně třetí čtvrtý den od operace. Chodí za mnou rehabilitační pracovník, cvičí se mnou pohyb kolena do plného rozsahu, ale bez zátěže,“ přibližuje Jeřábek.

Volné chvíle mu vyplňuje rodina, přátelé a především spoluhráči. „Chodíme za ním tak často, že už ho to i štve. Říkal, že chce mít taky klid, ať už tam nelezeme,“ říká s úsměvem ve tváři brankář Marek Mazanec.

„Kluci za mnou chodili od prvního dne, donutili mě hodit špatné myšlenky jinam, bavit se o něčem jiném, být pozitivní. Některým se něco podobného stalo, dávají mi svoje, nechci říct fígle, ale podporu, že to bude dobrý. Neříkám, že jsem se tady jen smál. Slabší chvilky byly, ale bylo jich málo. Snažím se dívat jen dopředu a být pozitivní,“ říká.

Richardu Pánikovi, který mu spadl na nohu nic nevyčítá. Zloba třineckých fanoušků se proti bývalému hráči Třince nicméně stočila. „Byla to nešťastná náhoda, za tím si stojím. Ríša se mi hned po zápase ozval. I naše partnerky si psaly, protože si rozuměly, když u nás hrál. Dostal jsem od Ríši i od celé jeho rodiny přání brzkého uzdravení,“ prozrazuje Jeřábek.

Zápasy Ocelářů v play off sledovat bude, přestože to pro něj bude trápení. „Jsem u toho jako divák emotivnější než na ledě. Je to stejné, jako když se koukám na zápasy ségry (reprezentační házenkářka Markéta Jeřábková - pozn. aut.). U toho možná ještě více než u hokeje. Už teď když si představuju situace na ledě, tak mi někdy ta noha cukne a jen doufám, že to nebude moc bolet,“ usmívá se plzeňský rodák Jeřábek, který chce s týmem zůstat i po propuštění z nemocnice. „Ptali se mě, zda pojedu domů. Ale ani náhodou. V Třinci zůstanu až do konce sezony,“ slibuje.