U hokeje si už jen s pivem zanadávám. Gulaš po vyřazení s Pardubicemi oznámil, že končí

Už od listopadu věděl, že tato sezona bude jeho poslední. Řekl to vedení, později spoluhráčům a po nedělním utkání českobudějovického Motoru skrz média také veřejnosti. „Pro mě to dnešním dnem skončilo, hrál jsem poslední zápas,“ řekl Milan Gulaš, který během kariéry třikrát vyhrál kanadské bodování extraligy (2018–2020, vždy v dresu Plzně).

Za národní tým odehrál 57 zápasů, ve kterých vstřelil osm gólů, před šesti lety si zahrál i na MS.

Potřebuji se trošku zrelaxovat, dám se do kupy. Jsem rád, že jsem to přežil. Zdraví mi slouží, tak si to teď mohu užívat a pak se vrhnu do další práce.

Úplně mimo hokej, zatím to nechci říkat. Hokej byl pro mě práce, ale taky koníček. Byla to vášeň, bez které se to nedá hrát. Vždycky budu hokej sledovat, ale teď si u něj dám pivko, klobásu a zanadávám si. Na to se těším.

Trenér ne. A mentor? Kluci na mě číslo mají, kdykoliv mohou zavolat a oni to ví. Mohou se na mě obrátit a já budu jenom rád. Ale na ledě jsem udělal tlustou čáru. Hrát už nic nebudu.

Vedení to ví nějakou dobu, oznámil jsem jim to v listopadu, aby byli připravení. Ve mně to uzrávalo delší dobu. Už jsem to měl dva roky a myslím, že teď mohu čas věnovat někde jinde, zejména rodině.

Popravdě jsem nebyl ani nervózní. Ale když vypadnete, je to nepříjemné a zvlášť, když vypadnete doma. Máme spoustu mladých kluků, kteří mají vše před sebou. Všechno špatné je ale k něčemu dobré a zápasy, které prohrajete, vás posunou dál. My jsme rádi, že se nám povedlo do play off postoupit. Byla to těžká sezona, mohl spadnout dolů kdokoliv. Nakonec to vyšlo na Olomouc. My jsme byli namočení celou dobu, nevěděli jsme, jestli půjdeme do play off. Zvládli jsem to a ukázali sílu. Mladší kluci na sebe vzali rolí lídra. Za to jsem rád. O to mi vždycky šlo, snažil jsem se předávat zkušenosti klukům. To není jen o ledě, ale i o věcech mimo. Jsem docela tvrďák, ale na ledě to pro mě bylo dost emotivní.

Kdyby mi někdo řekl před dvaceti lety, že budu mít takovou velkou kariéru, tak bych to bral všemi deseti. Hokej mi dal strašně moc, poznal jsem spoustu skvělých lidí. Nabral jsem řadu zkušeností do osobního života. V tom je sport nádherný, že to není jen o hokeji, ale modeluje vás to jako člověka.

Kamarádi vytáhli transparent. My jsme chtěli, aby byl klid, abychom udrželi mančaft, jak má být, proto jsme to tajili. Ale ten transparent to trochu provařil. A vidíte. Proti Liberci jsme věděli, že to může být můj poslední moment v kariéře a pak přišel jeden z nejhezčích gólů, co jsem dal. A my postoupili dál. To jsou vzpomínky na celý život.

Když se dostanete do nějaké pozice, máte vliv na tým, tak to není jen, že hrajete hokej. Máte povinnosti, jste zodpovědný vůči fanouškům. Když se nedaří, tak nálada a tlak jsou znát. To vás ovlivňuje i v osobním životě, což je pro mě jeden z klíčových bodů, proč nechci pokračovat. Nosil jsem si to domů. Byl jsem emotivní na ledě, bez toho nejde hrát. Když se dostanete na určitou úroveň, tak musíte mít v sobě oheň, vášeň, abyste tam nechali všechno. A kolikrát to byla i doma, což jsem nechtěl. Tlak už nebude, opadne to.

Bude, na to se těším. Pro mě je to obrovský relax. Každý člověk by měl něco, co ho dobíjí.