Článek
„Teď jsme zklamaní a naštvaní. Ale až opadne smutek, řekneme si, že to nebylo špatný,“ ohlížel se za sezonou a litoval série zdravotních trablů.
„Sobotka mě natrženou šlachu v zápěstí a hrál s obstřikem. Kašemu praskly šrouby v noze, Tomášek ani nemohl hrát. K tomu nás poznamenala střevní viróza před domácími zápasy, kdy někteří kluci skončili na kapačkách a měli úbytek váhy,“ vypočítával.
„Ale to k play off patří, na to se nebudeme vymlouvat,“ věděl. Však jeho tým v sezoně prohrál s Oceláři osm z deseti vzájemných zápasů…
„Třinci gratuluju. Má tým dlouho pohromadě, ví, jak se hraje play off, na jednotlivé pozice si doplňují hráče,“ hodnotil současného extraligového hegemona, který s pohárem křepčil potřetí v řadě.
Stejně jako třinecký kouč Václav Varaďa předem avizoval, že po sezoně na střídačce svého klubu končí. U Jandače ale není hlavní důvodem touha po jiném angažmá. „Odpočinu si. Jak dlouho? To teď nevím,“ reagoval.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Cítí na sobě, že z hokejového stereotypu potřebuje na čas vysadit. „Trénuju v dospělém hokeji od nějakých 26 let skoro bez pauzy a v posledních letech samé těžké štace,“ vysvětluje 53letý trenér, jenž vedl také českou reprezentaci či Magnitogorsk v Kontinentální lize.
„Potřebuju restart. Sundat nohu z plynu, zastavit a pověnovat se rodině. Roky plynou a hokej ji limituje. Já jsem ten, kdo se upřednostnil, teď se musí tatínek upozadit a pomoct ženě a dětem,“ plánuje Jandač.
A že se dočasně loučí bez titulu? „Já už se za ty roky připravil. Věřím na životní rovnováhu. Někde je vám dáno, někde ne,“ přemítal.
„Když jsem začínal kariéru, povedlo se mi postoupit s Libercem i Českými Budějovicemi do extraligy. Byl jsem hodně mladej a říkal si, jak to všechno klape, posbíraly se nějaké medaile… Samozřejmě mě mrzí, že jsem titul teď se Spartou neurval, ale nehroutím se z toho. Třeba mě to potká v jiných letech,“ doufá Jandač.