Jandač odmítl Liberec! Vlak mi neujíždí, oheň se ale ještě nezapálil, říká a mluví i o nabídce z KHL

S Libercem mám už přes dvacet let, kdy jsem jim pomohl k postupu do extraligy, nadstandardní vztahy a asi by můj návrat do něj byl i logickým vyústěním. Nešlo o nezajímavou nabídku, ale nemyslím si, že by mě teď liberecká organizace potřebovala. Po všech směrech; áčko, mládež, obchod, marketing; Bílí Tygři dobře fungují.

Tenhle aspekt jsem hodně zvažoval. Kdybych se rozhodl jít dělat generálního manažera, bylo by to na dlouhou dobu a šlo by víceméně o konec trénování.

I s tímhle bych se nakonec nějak popasoval. Zásadní roli to ale nakonec nehrálo. Jsem přesvědčený, že bych funkci generálního manažera bez problémů zvládl. Ctibor Jech už má svůj věk (74 let - pozn. aut.) a říkal mi, že by byl moc rád, kdyby už to mohl předat. A prý komu jinému než mně. Jenže moje vytížení by v současné době, jak je liberecké organizace nastavena, nebylo úplné. Zatím se obejdou beze mě.

Nabídky jsem měl, ale nebudu říkat, odkud. Jednak mi to přijde jako chvástání, navíc by to bylo nefér vůči těm klubům. Zatím ale nepřišlo nic, co by mě úplně vtáhlo nebo přesvědčilo. Prostě ve mně ještě nezapálily ten oheň. Hokej samozřejmě pořád sleduju, mám přistup i k veškerým zahraničním ligám, takže přehled mám dobrý. Nemyslím si, že by mi ujížděl vlak. Až do něčeho vlezu, musí to být dobré pro obě strany. Všechno do sebe musí zapadnout.

Nenastalo. Vždycky jsem si při svých trenérských štacích říkal, že jakmile ucítím, že už mužstvu nemám co dát nebo se mu nevěnuji na sto procent, mám jít od toho. Tuhle zásadu jsem ctil a dál se jí držím. Protože dřív nebo později by to bylo stejně poznat. A kdybych teď do toho nešel s plným nasazením, nemělo by to smysl. Nebyl bych to já.

Stoprocentně. A to se týká nejen realizačního týmu, ale i celé organizace. Jsem vděčný za každou nabídku, kdo si na mě vzpomene, ale nikam se nehrnu. Rozhoduju se čistě pocitově.

Obdržel jsem poměrně dost nabídek ze zahraničí, nikdy to ale nedopadlo. Někdy jsem s díky odmítl já, v jiných případech mi zase nedávaly smysl nabízené pracovní podmínky. O finance vůbec nešlo.

U většiny zahraničních zájemců to skončilo na tom, že realizační tým už měli hotový a hledají jen head coache. A já chtěl někoho s sebou. Takhle to bylo před touto sezonou i v jejím průběhu. A když do něčeho jdete v průběhu sezony, tak většinou do mužstva dole v tabulce, protože úspěšné týmy trenéry nemění.

Takhle jsem neuvažoval, z pracovního pohledu je to taky zajímavé. Úspěšnou záchranu pak berete stejně jako zisk titulu. A hrát na spodku tabulky je kolikrát horší na psychiku. Bral jsem to jako určitou motivaci, jenže jsem to nakonec kvůli zmíněnému pracovnímu prostředí odmítl.

Během válečného konfliktu na Ukrajině jsem nabídku z Ruska měl a nevzal ji. Byť své dřívější angažmá v Magnitogorsku beru jako dobrou zkušenost, za současné situace pro mě KHL vůbec není téma. Mám to nastavené jasně.

Ne.

Taky ne.

To víte, že občas takové narážky doma musím poslouchat. Ani ne tak od ženy, jako spíš od dětí. Ty dřív nebyly moc zvyklé, že by byl táta tak často doma (směje se). Ale to říkám trošku s nadsázkou.