Článek
Čím to, že jste takhle načasoval formu na play off?
Chvála bohu za to, že se mi daří, ale v Liberci je na prvním místě týmový úspěch. Než řešit vlastní formu, je třeba hrát, odmakat každé střídání a dělat všechno, aby série o titul měla šťastný konec. Za sebe můžu jen říct, že v mém věku si člověk play off hlavně užívá.
Kdy vám došlo, že byste s Libercem mohl hrát o titul?
Nikdo o tom dlouho nemluvil, ale věděli jsme, že se tu věci mění. Přišli kvalitní hráči, systém si od začátku sedl, a jak šla sezóna dál a dál, cíle byly pořád vyšší. Takovou jízdu zažívám v kariéře poprvé. Nebyla žádná viditelná krize, nikdy jsme neprohráli dva zápasy po sobě. Teď by se jen slušelo, aby pohádková sezóna měla zlatou tečku.
Vnímáte roli tahouna?
Starší hráči vždycky musejí prodat zkušenost, toho se nezříkám, ale liberecká hra nestojí na jednotlivci. Pokaždé zabere nějaká jiná lajna a je úplně jedno, kdo góly dává, přejeme si navzájem. Nejde nám o individuální statistiky, chceme ten pohár.
S čím tedy jdete do pražských bitev za stavu 1:1 na zápasy?
Nikdo v kabině si nemyslel, že by série se Spartou pro nás měla být hotová ve čtyřech zápasech jako ty dvě předchozí. Zatím každé mužstvo vyhrálo jednu bitvu, ale válka nekončí. Finále hrají mužstva s podobným stylem, navzájem do detailu přečtená, takže rozhodují maličkosti. Musíme minimalizovat chyby i vyloučení, potřebujeme proměňovat šance. Je potřeba neustále zkoušet střílet a ono se něco ujme.
Dokážete i během vypjaté série na hokej zapomenout?
S tím nemám vůbec problém. Mám tři děti, každé ráno synky rozvezu do školy a do školky. A je super vidět sedmiměsíční dceru, jak roste a dělá pokroky. S dětmi fakt nemám čas myslet na hokej. Až dvě hodiny před zápasem, když přijdu na zimák, si do hlavy hokej pustím.
Takže doma libereckým tažením nežijete?
To opravdu ne. Spíš prožívám, jak starší syn hraje za třetí třídu, a někdy je pro mě těžké udržet nervíky. Nechci ale dělat nějaké tlaky, být tím přehnaně ambiciózním rodičem.
Díváte se už i za horizont této sezóny? Budete pokračovat v Liberci?
S (trenérem) Filipem Pešánem jsem se už bavil, ale sedneme si až po sezóně. Proberu to s rodinou a uvidíme. Jednou se určitě vrátíme do Trenčína. Zatím ale děti tlačí na to, abychom zůstali v Liberci. Hlavně nejstarší Luca je tady hodně nadšený.
Proč jste odmítl pozvánku do slovenské reprezentace?
Právě kvůli rodině. Reprezentaci už nechávám mladším, skončil jsem v olympijském Soči. Hrál jsem šestkrát na mistrovství světa, vrcholem pro mě bylo finále před čtyřmi lety v Helsinkách.
