Článek
Proč jste se rozhodl dát zahraničním štacím sbohem?
Hlavně proto, že malý jde do školy. Pro mě je zase příjemné, že jsem v červenci nemusel balit kufry a nikam odjíždět. Za roky, co jsem z extraligy zmizel, spousta kluků s hokejem skončila nebo šli do zahraničí. Extraliga je teď úplně jiná, než když jsem z ní odcházel. Půlku kluků v šatně znám, spíš ale jen podle jmen, protože jsme toho spolu moc neodehráli.
Bylo těžké odhodlat se k návratu do Česka?
Naopak, nebylo o čem. Takhle už jsem to měl v hlavě připravené poslední roky. V posledním angažmá v Curychu se mi sice líbilo, ale se Spartou jsem byl v kontaktu už delší dobu a návrat vyšel ideálně v době, kdy v únoru sháněla gólmana pro další sezonu.
Jakub Kovář.
V té době Sparta neměla jasno o trenérovi. Těšíte se na spolupráci s Pavlem Paterou?
Těším, moc to ale říkat nebudu, aby si nemyslel, že mu lezu do zadku. Pavel Patera hokeji rozumí jako málokdo, má toho sakra odehráno, navíc s velkými úspěchy. Ví, co je třeba a jeho pohled na hokej se mi líbí. Věřím, že bude mít klid na práci, my mu to budeme vracet a sezona skončí úspěšně.
Jakub Kovář na prvním společném tréninku hokejistů Sparty.
V mládí jste si prý s bratrem Janem za barákem na Pateru s Procházkou hráli...
Jasně duo P+P bylo celé naše dětství. Brácha byl Patýs, já Martin Procházka. Vždy se mi totiž líbila jeho klička do bekhendu. S tou jsem bráchu vždycky trápil, když se postavil do branky.
Teď Patera vyhlásil, že jste brankářskou jedničkou Sparty, Josef Kořenář dvojkou. Těší taková důvěra?
Chtějí mi dát klid na práci, ale nejsem blbej. Když nebudu mít výkony, jednička nebudu. Pozici si musím zasloužit, vnímám očekávání lidí okolo. Sám na sebe jsem dost náročný, ale tlak na sebe nevyvíjím. Vím, co je třeba, a udělám všechno, abych důvěru klubu splatil. Až sezona ukáže, kolik toho odchytám. Dlouhodobé plány většinou moc nefungují. Když jste ve srabu a teče vám do bot, těžko se drží v červenci nastavený plán.
Jste připravený na tlak? Pozice gólmana číslo 1 není ve Spartě jednoduchá...
Zasírat si hlavu podobným myšlením by byla velká chyba. Musím dělat svoji práci a nějak to dopadne.
Brankáři Sparty (zprava) Jakub Kovář, Josef Kořenář a Oldřich Cichoň.
Koleno, s nímž jste měl víc než polovinu uplynulé sezony velké potíže, drží?
Musím to zaklepat, koleno drží a na ledě se cítím dobře, jako by se mi nic nestalo.
Opravdu bylo loni v září ve hře, že kvůli němu ukončíte kariéru?
Bylo. Když jsem odchytal ten jediný zápas za Jekatěrinburg, měl jsem koleno jak fotbalový míč. Šíleně mi oteklo, nemohl jsem s ním hýbat, v noci jsem se bolestí nevyspal. Byl jsem rozhodnutý, že je to konec.
Co nakonec pomohlo?
Když noha splaskla, objel jsem pár doktorů a fyzioterapeutů, kteří mi udělali další rezonance a CT vyšetření. Většina z nich mi řekla, že by se s tím ještě dalo něco dělat. Tak jsem tomu ještě dal šanci, dostal jsem do kolene snad 30 různých injekcí. Sice jsem kvůli léčbě utratil spoustu peněz, ale vrátil jsem se. A když se mě dneska někdo ptá, jestli se ve Spartě nebojím velkého tlaku na brankáře, tak dopovídám, že se nemám čeho bát. Že jsem loni málem skončil s hokejem a každý trénink a zápas teď už je pro mě něco navíc.
Neříkáte si, že vás osud zkoušel až moc? Vzpomínám na listopad 2018 a zápas se Švédy v Holešovicích, v němž jste odchytal jen úvodní třetinu...
Tenkrát jsem taky málem s hokejem skončil. Hrozila mi amputace prstu na noze. Taky to vypadalo na dlouhou pauzu, ne-li konec. Snad už mám všechno špatné za sebou a bude klid.
Nemáte teď strach, když jste poprvé vyjel se Spartou na led, jestli koleno zápřah vydrží?
Samozřejmě se může stát cokoliv, ale to může potkat kohokoli. Spíš se o něj bojím mimo led, při hokeji už znám své tělo a všechny pohyby. Jsem obrovský milovník fotbalu, dřív jsem vždycky po konci sezony v Rusku šel hrát doma okresní přebor. To už ale padlo. Kdybych si dneska vzal kopačky a šel v nich 90 minut běhat, měl bych druhý den nohu jak balón a týden bych nemohl na led.
Jaký vlastně byl první společný trénink na ledě?
Strašně těžký. Je mi jasné, že jsou i jiné profese, v nichž je lidem v letních měsících ještě větší teplo, ale tady v holešovické hale je neskutečné vedro. Těžko se mi dýchalo a dlouho si nepamatuju, že bych se na ledě takhle zpotil. Bylo to jako v sauně. Předpověď počasí navíc pro nás vypadá ještě hůř. Bude třeba hodně pít, abychom tréninky zvládli.
Už vás přebolela prohra s Curychem ve finále švýcarské ligy? Nad Zugem jste vedli 3:0 na zápasy, titul ale nakonec stejně slavil váš brácha...
Lidi se mě strašné rádi ptají, co bych k tomu řekl, ale ono moc není co. Strašně těžko se to komentuje. Ve finále jsme odehráli sedm úplně vyrovnaných zápasů, štěstí se ale na konci přiklonilo na jednu stranu. Bylo to jako houpačka, na který sedí jeden tlustý a druhý hubený. A ten tlustý se v půlce hry rozhodl vlézt na druhou stranu.
Jakub Kovář na archivním snímku.
Bylo těžké s bráchou v létě vydržet? Dobíral si vás?
Naštěstí jsme se moc neviděli (směje se). Moc mi to nepředhazuje, naopak mi celé léto posílá články, kde o mně psali a chválili mě. Spíš je pyšný, jakou stopu jsem ve Švýcarsku zanechal, když zpočátku nikdo nevěděl, co ode mě můžou čekat. Bráchovi bylo trošku líto, že jsem se rozhodl vrátit do Česka, ale chápe to.
Nosíte v hlavě ještě reprezentaci?
Během finálové série ve Švýcarsku mi několikrát psal Zdeněk Orct (trenér brankářů národního týmu), jaké má na mě dobré reference, a vyptával se na mě, na mé zdraví. Petr Nedvěd (GM reprezentace) někde řekl, že se ozve po finále. Tak jsem na to čekal a měl v hlavě, že bych na mistrovství naposledy jel. Nebo tedy o něj naposledy zabojoval.
Jenže telefon nezazvonil...
Vůbec se mi neozvali a už nepočítám, že by se mi někdy ozvali. Nejsem Dominik Hašek, abych musel ukončovat reprezentační kariéru. Už s ní ale moc nepočítám. Je mi 34 a vyvíjí se to trochu jiným směrem. I když u gólmanů je podle mě jedno, jestli jim je 20 nebo 40.
A kdyby se z národního týmu ozvali nyní, třeba před listopadovou Karjalou? Dokázal byste pár měsíců staré zklamání hodit za hlavu?
Tak bychom se o tom pobavili. Řekli bychom si, jak jsem na tom zdravotně, a když nebudu mít covid, samozřejmě bych jel. V hlavě to ale nemám, není to bod, na který bych se upínal. Mě zajímají úplně jiné věci, než jestli pojedu na Euro Hockey Tour.
V KHL jste strávil posledních devět sezon. Co říkáte na krajany, kteří do ní míří teď; válce na Ukrajině navzdory?
Vůbec nic. Je to jejich názor, mají na něj plné právo. Nikdo z nás nemá právo kluky odsoudit. Pokud nenašli práci ve Švédsku, Švýcarsku nebo u nás, nezbylo jim prostě jiného než se poohlédnout po práci v KHL. Mají povinnost nakrmit svou manželku, děti, rodiče a rozhodli se jít touto cestou. Plně to respektuju a nemyslím si, že někdo z nás má právo je soudit.
