Článek
Velkým problémem byla rovnováha. „Drží se těžce, člověk musí mít zpevněné břicho a pořád přemýšlí, jak na tom zatočit. Je to strašně těžký," přiznává útočník Ondřej Bláha.
„Snažil jsem se, co se dá. Byli jsme tady deset minut a byli z toho hotoví," doplňuje ho obránce Václav Veber. „Pádů bylo bezpočet. Když jsem cítil, že bych mohl zkusit ostřejší zatáčku, okamžitě jsem se překlopil."
Oba ale těšilo, že se dočkali pochvaly a překonali kladenskou legendu. „Pak jsme si na to docela navykli a tiskový mluvčí (Lukáš Jůdl) nám říkal, že nám to šlo líp než Jardovi," smáli se.
Na Parahokejových rozvojových kempech se o nové hráče stará tým reprezentačních trenérů i kustod, který vybaví každého potřebnou výstrojí. Kempem v minulosti prošli i někteří současní reprezentanti, například Václav Hečko nebo Radek Zelinka. Kempy se konají po celém Česku. První zastávka je teď, do něděle 13. listopadu, na Kladně.
Od prvního sklouznutí k možnosti reprezentovat Českou republiku tedy nevede ani moc dlouhá cesta. Stačí chtít a vydržet. Mít trpělivost. Nenechat se odradit prvními pády nebo naraženými lokty. „Lidi nás kolikrát vidí v televizi, jak na tom jezdíme jak draci. A pak na to sednou a ono to tak nejde. Ale i my jsme se to učili několik let," říká parahokejista Zdeněk Krupička.
„Těší mě, že je zájem, ale mohl by být ještě větší. Snad i díky těmto kempům bude nových lidí víc a vydrží. Nováčky potřebujeme! Věk člověk nezastaví," uzavírá legenda českého parahokeje, která před pár týdny ukončila reprezentační kariéru.