Jágr vypráví: O ztrapnění, posměšcích i znechucení z dovolené. Proč dal košem Babišovi?

Je jich několik a těžko vybrat ten nejdůležitější. Jsme v situaci, kdy nikdo neví, jestli za dva měsíce vůbec budou diváci vpuštěni na zimní stadiony. Rozhodovala i vzdálenost, tím nejdůležitějším kritériem ale bylo, aby stadion splňoval podmínky extraligy. To znamená kapacita pět tisíc míst, z toho 3,5 tisíce na sezení.

Přesně tak. V Holešovicích bychom měli daleko těžší podmínky pro vyjednávání reklam. Podepsaným partnerům musíš něco vracet, Sparta má své partnery, my zase své, a naráželi bychom na sebe. S tím v Chomutově nebyl problém, protože tam hrají jen krajskou soutěž a vyjdou nám vstříc.

Tam je šířka 28 metrů, takže taková střední cesta. Žádné letiště jako v Holešovicích. Spolu se sparťanskou O2 arenou máme na Kladně jediní úzké kluziště podobné tomu v NHL. A fanoušci se u našeho nároďáku na letošním mistrovství světa sami mohli přesvědčit, jaký rozdíl je hrát přípravu na úzkém ledě a pak turnaj na širokém. Je to diametrální rozdíl. Přiznávám, že jsme pro užší kluziště přivedli i šest zámořských posil, které jsou na něj zvyklé.

Věděl jsem, že nebudeme mít ty nejkvalitnější české hráče, kteří v době našeho postupu do extraligy už byli dávno rozebraní. Proto jsme sáhli po cizincích, kteří z našeho pohledu můžou být lepší než kluci, kteří po sezoně odešli. Věřím, že všichni zahraniční hráči budou kvalitní, až na jednoho všichni mají přes 190 centimetrů, což mám rád hlavně u obránců, když z nich jde respekt. Útočníci Ciampini s Cristem zase prokázali, že umějí dávat góly a počítám s nimi do první lajny s Plekym (Tomášem Plekancem) v centru.

Vždycky hráčům nebo jejich agentům dopředu říkám, že nejsme klub, který dokáže hráče zaplatit. Ale věřím, že peníze nejsou všechno. Že je důležitá i příležitost. Je spousta lidí, nejen v hokeji, kteří ji nedostali, aby se mohli prosadit. My jim tu příležitost dáme, aby ukázali všem ostatním týmům, že jsou lepší, než si mysleli. A pak můžou za rok jít jinam a vydělat si. Ukaž se, odevzdej mi maximum a příště si jdi klidně vydělat jinam. Taková je moje filosofie.

Největší zásluhu na tom má Pleky. Už v průběhu minulé sezony jsme si říkali, že by bylo potřeba přivést do trenérského štábu Kanaďana. Dokážou z hráčů dostat maximum, a hlavně se soustředí na detaily, které v extralize rozhodují. Věřím, že nás posune správným směrem.

Řekl bych, že takhle to fungovalo už při výběru šesti zámořských posil. Takový počet zahraničních hráčů je docela velké sousto.

Tím, že nebudeme hrát doma, se trochu změnily. Věřil jsem, že budeme schopní poskládat tým, který bude konkurovat všem soupeřům. Nebudeme si nic namlouvat, cíl je jasný - udržet se v extralize, ze které můžou sestoupit i dvě mužstva. Absenci domácího prostředí je hodně nepříjemná, ale beru ji i jako výzvu!

Kdybych brečel nad rozlitým mlíkem, nepomůžu si tím. Vždycky jsem říkal, když si někdo stěžoval nebo fňukal, že to, co jiné sráží do kolen, nás naopak vynáší do nebes. A toho se musíme držet dál.

Už se nepovažuju za hráče, který bude zápasy rozhodovat, ale spíš za toho, který bude hrát ve čtvrté lajně a někdy na přesilovce. Prostě se z hráče předělávám spíš do role manažera. Neříkám, že hraju proto, že musím, ale je to lepší pro náš tým z finančního hlediska. Vím ale, že už nejsem takovým přínosem, abych byl schopný hrát na top úrovni. Jsem realista a vím, jaký hokejista jsem byl a jaký jsem teď. Pořád ale věřím, že už jen svou přítomností v kabině mezi hráči určitým přínosem budu.

Musíš si dát proti sobě váhy - na jedné straně, co pomůže mužstvu, a na druhé; jak to nazvat; ztrapnění a posměšky. Myslím, že ve své kariéře nemusím nikomu nic dokazovat. Beru to tak, že i kdybych se měl cítit trapně, tak to pro mužstvo udělám, pokud mu to pomůže.

Samozřejmě, jinak bych ho nehrál. Ale když mi tuhle otázku položíš v různé dny, odpověď taky bude různá. Když se ti daří, baví tě to víc. Tak je to v každém zaměstnání. Když se ti nedaří, něco tě bolí nebo jsi zraněný, ptáš se sebe: Máš to zapotřebí? Stojí ti to za to? Ale jsme v tomhle životě jen jednou, a dokud to jde, tak pomůžu.

Pokud budu cítit, že se vejdu do sestavy, tak bych hrál od začátku. Myslím si ale, že budeme mít dost nabité mužstvo. Pokud nebudu schopný dostat se do čtyř lajn, nikam se tlačit nebudu a počkám si, až se dostanu do formy.

Je to o něco lepší než loni, ale není to jen o váze. Jde hlavně o skloubení manažerské práce s tou sportovní. Psychicky i fyzicky je to hrozně náročné. Těžko se někdo dokáže vcítit do mé role.

Na devět dní jsem byl ve Španělsku, ale všechna ta omezení, kontroly a testy kvůli covidu mi to tak znechutily, až jsem si řekl, že už na dlouho zas nikam nepojedu. Čtrnáct dní potom jsem nemohl smrkat...

Nechám si ho pro sebe. Vždycky jsem zastával názor, že nechci nikomu říkat nebo radit, co má dělat. Každý by se měl rozhodnout podle toho, co pro sebe považuje za nejlepší. Proč by měl sportovec někomu říkat, jestli se má, nebo nemá nechat očkovat? Na to tu máme milion odborníků, kteří by se k tomu měli vyjádřit. Čekal jsem na to, že si doktorská elita sedne a řekne k očkování plusy a minusy. Je přece nesmysl, aby to říkal nějaký hokejista, který celý život honí puk.

To ale neznamená, že jsem pro, nebo proti očkování. Akorát nechci sdílet svůj názor, abych někoho neovlivnil. A to nemluvím jen o očkování. Poučil jsem se, protože když jsem veřejně řekl svůj názor, většinou se to otočilo proti mně. Proto se snažím starat o své věci.