Článek
V čem?
Něco končí, protože po 30 letech nebude majitelem Jaromír Jágr (před ním klub vlastnil Jágrův otec). Možná si říkáte, že je to pro Jágrovy smutný den, ale klub nikdy nepatřil Jágrům, protože naše rodina to brala tak, že patří Kladnu a fanouškům. Začíná nová éra a doufám, že bude úspěšnější. Nemůžu zaručit, že vyhrajeme titul, ale věřím, že budeme s novým majitelem hodně blízko. Rád bych se ale vrátil do roku 2011.
To jste se stal vy majitelem klubu.
Ano. Skončilo mistrovství světa v Bratislavě, kde jsem se rozhodl, že se vrátím do NHL a zakončím tam kariéru. Pak jsem ale přijel domů a můj otec mi říká, že má pro mě jednu zprávu. Mám den na to, abych se rozhodl, jestli budeme nadále majiteli Rytířů, nebo se budeme stěhovat do jiného města. Měl jsem jeden den a rozhodl jsem se srdcem. Kývl jsem na to, byť jsem nevěděl, do čeho jdu. Bylo to 14 let nahoru dolů, ale během té doby jsem se stal takovým mostem, po kterém nový majitel teď přechází, a dokončí, co se tady začalo.
Čím vás Tomáš Drastil přesvědčil, abyste mu prodal 80 procent klubu?
Nevěřil jsem, že bych dokázal dovést klub tam, kam bychom si všichni přáli. To byl moment, kdy jsem o tom poprvé začal uvažovat. Profesionální hokej je náročný, když chcete aktivně hrát, a do toho řešíte věci kolem klubu, nemáte čas se zlepšovat a být platný pro mužstvo. Proto jsem přemýšlel, zda tu není někdo, kdo by měl o klub zájem. Já už nevěřil, že bychom byli schopni konkurovat ostatním mužstvům. Pan Drastil nebyl jediný zájemce, ti byli tři a dostali čas, aby se vyjádřili. Nejdůležitější bylo, že pokud chce někdo klub koupit, musí hokej zůstat na Kladně.
Nový majitel říkal, že by byla čest, kdybyste hrál i příští sezonu. Co vy na to?
Zůstal bych u toho, že bych rád dokončil tuto sezonu. Vyhnul se baráži a pokusil se udělat poprvé v mojí kariéře extraligové play off s Kladnem. Máme jediný cíl, zachránit sezonu. Od toho se odrazíme.
Může vaši budoucnost ovlivnit i nabídka z Pittsburghu?
Co se týká Pens, prezident klubu by měl přijet v půlce února. Rád ho uvidím a poslechnu si, s čím přijdou. Ale to neznamená, že někam odejdu. Nabídky jsem dostával poslední tři čtyři roky. Kdybych chtěl odejít, měl jsem možnost už dřív. Těžko říct, o čem se budeme bavit a jak se rozhodnu.
Zbývají desítky hodin do konce přestupního období. Posílíte ještě?
Každý by rád posílil a měl co nejlepší tým do konce sezony. Ne každý ale s tebou chce měnit, není moc volných hráčů na trhu, a když ano, tak ho všichni chtějí. V tom nejkrásnějším světě bychom rádi udělali play off a koukali se nahoru. Ale jsme realisti a musíme se koukat i dolů. A je tu i pravidlo, že hráč, který půjde do baráže, musí odehrát za klub 15 utkání (teď ale Kladnu chybí 11 utkání do konce základní části).
Udělal byste za těch skoro 14 let něco jinak?
Bylo rozhodnutí vzít to, nebo jako klub umřít. S tím ale přicházely věci, které jsem si ani nedokázal představit. Ale byl jsem takový most, po kterém jsme přešli. Byli jsme v zákopu, kdy po nás stříleli, ale přežili jsme. Teď nás přišla osvobodit nová armáda. Měli jsme nejnižší rozpočet a byli jsme tak poslední, kterým hráči byli nabízeni. Tohle by se mělo změnit. Ale pokud u nás hráč podepíše, musí tu chtít hrát a musí mít charakter. Ale ten rozpočet byl i naší výhodou.
V čem?
Vždycky jsme věřili tomu, že pokud někdo z hráčů nedostal šanci jinde a byl talentovaný, tak jsme mužstvo pro něj. Párkrát se nám to podařilo, na druhou stranu si hráči udělali čísla a odešli jinam. Ale s tím jsme počítali, z toho důvodu jsme je podepsali. Kdyby měli jméno, ani by k nám nešli. Byla to také výhoda při podepisování cizinců. Trefili jsme je víc než jiná mužstva.
Teď nový majitel zmiňuje titul. To ale znamená rozpočet výrazně navýšit.
Byli bychom špatní majitelé, kdybychom o titulu nemluvili. Byl to můj cíl i před touto sezonou, a to jsme byli čtyřikrát za sebou v baráži. Věříme, že budeme hrát důstojnější roli, ale proč si nedat vyšší cíle. Titul se nedá koupit tak, že zaplatíš hráči větší sumu. To z něj přes noc lepšího hráče neudělá. Bude tu víc peněz, ale hráči si je musí zasloužit. Ale ještě k tomu, jestli bych udělal něco jinak…
Ano?
Hokej miluju. Miluju ho hrát, miluju být na ledě, miluju trénovat. Ale pro klub bylo nejdůležitější sehnat peníze, aby aspoň na určité úrovni konkuroval. To byla pro mě priorita. Myslím, že jsem to zvládnul. Žádnému hráči jsme nikdy nedlužili. Ale omluvil jsem se Plekymu, že jsem se za tu dobu, co tu byl, nepřipravil dostatečně, abych mu pomohl. To mě mrzí, a kdybych něco mohl vrátit, tak je to tohle. Abych se dokázal připravit lépe, usnadnil mu to a možná bychom nějaký výsledek udělali.