Článek
Loni jste v základní části soutěže nasbíral 30 bodů. V tomto ročníku jste zaznamenal už 9 gólů a 13 asistencí. Vévodíte klubové produktivitě. Máte zaděláno na nejlepší extraligovou sezónu. Jste spokojený?
Start do sezóny je lepší, než jaký jsem měl loni. Mohl jsem dát i víc gólů, body se mi daří dělat, ale určitě by bylo lepší, kdybychom jich měli víc jako tým.
Čemu přičítáte, že se vám v probíhající sezóně tolik daří?
Mám více zkušeností, zesílil jsem a také cítím větší důvěru, dostávám více prostoru na ledě. A jsem i klidnější při zakončení. Myslím, že jsem celkově vyspěl, co se týče hokejové stránky.
Prošel jste všemi mládežnickými výběry Česka. Na začátku listopadu jste si odbyl premiéru v seniorské reprezentaci. Jak zpětně hodnotíte svoje vystoupení na turnaji Karjala?
Byla to obrovská zkušenost. Reprezentovat je sen každého hráče. Jsem strašně rád, že jsem dostal šanci a viděl, jak vypadá světový hokej. Člověk si uvědomí, že musí hodně pracovat, aby mohl hrát hokej na mezinárodní úrovni. Myslím si, že jsme v lajně s Michalem Bulířem a Radanem Lencem hráli dobrej hokej. Všichni tři jsme mladí kluci, chtěli jsme se ukázat.
Překvapila vás pozvánka do národního týmu? Co na ni říkala vaše rodina?
Dozvěděl jsem se to po zápase v Litvínově a nemohl jsem uvěřit tomu, že jedu. Byl jsem hrozně překvapenej. Rodiče byli strašně rádi, stejně jako přítelkyně. Ale největší radost měl určitě táta. Odmala mě k hokeji hnal a dupal na mě. A taky díky tomu jsem tam, kde jsem.
Na Karjale jste odehrál všechny tři zápasy. Jaké byly v porovnání s extraligou?
Je to o dva levely výš. Hráči jsou strašně silní a zkušení. Nezbavují se puku a je to hlavně strašně rychlý. Když to pak člověk vidí, tak si pro sebe říká, že ani neumí hrát hokej. Je to něco jiného, ale člověku to otevře oči. Ukáže mu, co ještě musí zlepšit.
Co vás na úvodním podniku Euro Hockey Tour nejvíce zaskočilo?
Asi Rusové. Jak jsou vybavení, pokud jde o individuální stránku, a také jejich rychlost a zakončení. Vypadá to, že na ledě vůbec nebruslí, přitom jsou velmi rychlí.
V osmnácti letech jste zamířil do kanadské juniorské ligy (Quebec Major Junior Hockey League). Dva roky jste nastupoval za Gatineau Olympiques, kterým v minulosti prošli třeba Claude Giroux nebo David Krejčí. Na ledě jste dostával hodně prostoru, dařilo se vám. Co vám období strávené za oceánem dalo?
Zámoří mi dodalo obrovskou zkušenost. Když jsem tam odcházel, vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Ptal jsem se kluků, co to obnáší. Hodně jsem se bavil s Radimem Vrbatou, který tam hrával. Doporučil mi i tenhle tým, byl jsem strašně rád, že jsem tam byl. Dodalo mi to velké sebevědomí. Šlo sice o juniorský hokej, ale bylo to úplně něco jinýho než hokej tady. Jiné hřiště, do toho cizí jazyk atd. V prvním roce mi ve všem hrozně pomohl Adam Jánošík, který tam působil. Rád na to období vzpomínám.
Co vás v tamní juniorské lize nejvíce zaskočilo?
Určitě už první zápas, kdy jsem přišel o zuby a hned jsem se zranil. Dostal jsem strom, byl jsem jako v Jiříkově vidění. Překvapily mě i časté bitky, to jsem v Česku nezažil. Tam byly v zápasech normální. A pak také divácká atmosféra. Třeba v Quebeku přišlo 17 tisíc lidí na juniorku. To bylo něco neskutečného!
V roce 2012 si vás v draftu NHL vybralo Los Angeles. Už o rok dříve jste se coby volný hráč zúčastnil přípravného kempu Philadelphie, kde jste zazářil. Blýskl jste se třeba krásným gólem do sítě Toronta. Jaké máte vzpomínky na krátké působení v organizaci Flyers?
To byl zatím největší úspěch v mé kariéře. Sice to byly jen přípravné zápasy NHL, ale pro mě to bylo v osmnácti letech něco neskutečného. Navíc jsem dal gól Gustavssonovi, když jsem ujel z trestné lavice. Byl to úžasný zážitek a kort ve Philadelphii, kde byl tehdy Jarda Jágr a další ikony klubu jako Kuba Voráček, Claude Giroux nebo Scott Hartnell. Bylo úžasný vidět tyto hráče na ledě. Nastupoval jsem v lajně právě s Hartnellem a Mattem Readem. Byl jsem trochu vyklepanej, ale kluci mi strašně pomohli. Říkali mi, ať jsem v klidu.
Jaké bylo první setkání s Jaromírem Jágrem?
Zeptal se mě, odkud jsem. Odpověděl jsem, že z Boleslavi a on mi řekl, že to bylo dobrý a ať makám. Že jsem šikovnej bruslař, ale že bych měl trochu víc zesílit. Je to supr kluk. Bylo fantastický vidět, jak si ještě přidával po tréninku.
Poradil vám něco?
My jsme se tolik nevídali, on byl tehdy zraněný, kvůli tříslům zkraje přípravy nehrál. Chodil na led až po nás. Spíš Kuba Voráček, byl jsem i po zápase u něho. Hodně mi pomohl.
Po odchodu ze zámoří jste putoval do Färjestadu. Jak se vám ve Švédsku líbilo?
Byl to pro mě z juniorky skok. Švédská liga je zase úplně o něčem jiném. Je hodně o bruslení, hráči jsou strašně silní. Chtěl bych se tam jednou vrátit.
V čem je největší rozdíl mezi švédskou Elitserien a českou nejvyšší soutěží?
V rychlosti. Švédská liga je také systémovější.
Jaký je váš nejbližší hokejový sen?
Hlavně se dostat s Boleslaví do play off, mít dobrou sezónu a určitě bych si chtěl jednou zahrát na mistrovství světa.
