Článek
Posledních pět duelů jste odehrál během 10 dní. Jak zběsilé extraligové tempo zvládáte?
Nejsem unavenej. Klidně bych hrál i častěji, s únavou jsem nikdy neměl problém. Spíš jde o to dostat se do optimální formy.
Máte pocit, že se do ní dostáváte? Ze dvou posledních extraligových zápasů máte tři góly a stejný počet asistencí...
Neměl jsem ani v plánu hrát extraligu hned od začátku sezony. Po zranění v přípravném utkání na Slavii jsem nebyl stoprocentně zdravý, jenže se nám zranili čtyři útočníci a mně nezbývalo nic jiného, než jít na led. Nejdřív do čtvrté lajny, poslední dva zápasy do první. To ale nebyl můj plán. Kdybych věděl, že půjdu do první lajny, připravoval bych se na to jinak. Kdybych teda měl čas. A věřím, že bych byl dobrej. Nebo lepší.
Teď máte dojem, že ještě nejste?
Na ledě se cítím průměrně. Věřím, že když se teď hokeji a tréninkům budu víc věnovat, do měsíce budu ještě lepší.
To se mají soupeři na co těšit, když už teď pravidelně bodujete, přestože se cítíte průměrně...
Mluvím ze svého vlastního pocitu, jak to vnímám. Fakt si myslím, že měsíc nebo možná i dva mi potrvá, než se dostanu do nějaké formy. Když budu mít motivaci a chuť trénovat, tak věřím, že budu schopný rozhodovat zápasy.
Jaký máte se sebou záměr, až se vám marodka vyprázdní?
Uvidíme, co nastane. Bude záležet, v jaké budeme situaci, jak se bude dařit.
Přidávají vám na sebevědomí góly a asistence, které vám teď naskakují?
Někdy prostě máš štěstí. Během třicetileté kariéry jsem ho občas měl. Já třeba ani nevěděl, že jsem v úterý v Karlových Varech dal svůj stý gól v domácí nejvyšší soutěži. Mně akorát zajímá, abychom hráli dobře jako tým. O nic jiného se nestarám. Samozřejmě bych to měl daleko jednodušší a hrál líp, kdybych mohl řešit jen své hokejové výkony.
Je vaše hráčská a manažerská rozdvojenost vyčerpávající?
Je to frustrující v tom ohledu, že to nemáš ve svých rukách. Pořád musíš někomu vyhrožovat, prosit, žádat. To je únavné.
Z pěti zápasů má Kladno jen tři body. Je extraliga těžší, než jste čekali?
Nejsem zklamaný, jak hrajeme nebo kolik máme bodů. To vůbec nehraje roli. Kvůli zraněným hráčům a ne moc silné soupisce jsme museli udělat nějaké změny. Hráči budou postupně přicházet. Tímhle si prochází každé mužstvo, ale nám opravdu vypadlo skoro jeden a půl pětky. Tým si musí sednout, hráči si musejí extraligu zažít. Vždyť od nás ji pravidelně hráli snad jen tři. Zbytek nikdy, nebo jen maximálně jednu sezonu. Čím rychleji si uvědomíme a přizpůsobíme, že je to válka a boj, tím to bude lepší.
Je velkou komplikací, že své domácí zápasy musíte hrát kvůli rekonstrukci vlastního zimáku v nuceném azylu v Chomutově?
Zaprvé nemáme svůj led, respektive šířka plochy v Chomutově je daleko širší, než na co jsme byli zvyklí. Ten led je širší, než s čím jsem před sezonou počítal, a podle toho vybíral i zámořské posily. A to není jediná nepříjemnost spojená s Chomutovem.
Jaká je ta další?
Cestování. I když někdo může namítnout, že to z Kladna máme jen hodinku a půl nebo hodinku a čtvrt cesty. Jenže po zápase se vracíme domů a nemáme šanci si udělat doplňkové věci, regeneraci. To bychom se pak vraceli kolem jedné v noci, což by nebylo příjemné.
Navíc na tom tratíte i kvůli vašim fanouškům, kterých na sever Čech logicky nepřijede tolik, kolik by jich zavítalo do Kladna?
Přesně tak. V Chomutově jsme měli jen jednu dobrou návštěvu v neděli proti Litvínovu, a to jen kvůli tomu, že jejich fanoušci to mají deset minut cesty. Takže na zápase jich z celkového počtu diváků bylo 75 procent. Taková je prostě ale situace a nám nezbývá nic jiného, než se s tím poprat a udělat maximum.
Váš spoluhráč Račuk prohlásil, že venku hrajete všech 56 zápasů základní části. Souhlasíte s ním?
Samozřejmě že hrajeme venku. Vždycky jsem se ale snažil brát věci tak, jak přijdou. Brát je jako výzvu. V životě není nic jednoduché, jen je důležité si nastavit mozek tak, abys to bral jako výzvu, a ne si stěžoval.
Co říkáte faktu, že v elitní desítce kanadského bodování extraligy je kromě vás dalších pět hráčů, kterým již bylo třicet? O čem to vypovídá?
Záleží, jak se na to díváš. Starší hráči mají zkušenosti, něčím si museli projít a vědí, co je potřeba k tomu být úspěšný. Většina z nich si uvědomila, že bez tréninku to nejde. Z mého pohledu to je všechno jenom o tréninku.
Mladí netrénují dostatečně?
Nechci o tom mluvit, protože je to pořád dokola. Jít na trénink, odklouznout si hodinu a pak jít na hodinu do posilovny? To není práce. Pracovat dvě hodiny denně, to se v žádném zaměstnání nezlepšíš. Abys byl dobrej, musíš dělat pět šest hodin denně. A já si nemyslím, že mladí to dělají. Ani k tomu nemají důvod...
