Článek
„Když jsem hrál za Vsetín a prohráli jsme se Spartou poslední zápas, tak nikdo vlastně nevěděl, co se vsetínským hokejem bude dál. Už před tou sezonou začali kluci odcházet a vypadalo to, že se tam hokej vůbec neudrží. Mně skončila smlouva a měl jsem tři nabídky - dvě z Finska a Spartu," vzpomíná Zábranský na dvacet let staré rozhodování.
Lasa hozená z Finska rovnou odmítl, protože s manželkou čekali přírůstek do rodiny, malého Libora. Zábranský proto chtěl zůstat ve Vsetíně. Jenže prodloužení dvouletého angažmá na stadionu Na Lapači se nakonec nedočkal.
Brněnský kouč a zároveň majitel Komety Libor Zábranský.
„Bohužel jednání ze strany Romana Zubíka (tehdejšího vsetínského šéfa) bylo tenkrát dost nejasné. Nechci vůbec říct nefér, ale nejasné je asi výstižné slovo. První týden v květnu 2000 jsme spolu měli mít finální schůzku v Brně, jenže mě nechal tři hodiny čekat a pak nebral telefon. Já jsem zavolal Oldřichu Šteflovi (sportovnímu řediteli a později i minoritnímu vlastníkovi vsetínského klubu) a ten mně na rovinu řekl, jak se věci mají," vybavuje si Zábranský.
Místo pokračování ve Vsetíně tak podepsal dlouholetou smlouvu se Spartou, kvůli čemuž s ním jeho otec půl roku nemluvil. Ve své první sezoně v Holešovicích přišla výše zmíněná finálová porážka právě se Vsetínem a pak problémy s třísly, které si vyžádaly operaci.
„Dělali mi ji v Praze, jenže to bohužel nepomohlo. Tenkrát byla ve Spartě perfektní parta, Ríša Žemlička mně říká ´Libore, takhle to dál nejde, domluvím ti vyšetření v Mnichově.´ Domluvil mi tedy kontrolu na klinice, kde rok předtím operovali Dominika Haška. Nakonec to dopadlo tak, že mě odoperovali obě strany třísel," popisuje dnes šestačtyřicetiletý Zábranský, jenž odehrál i 35 zápasů za národní tým.
Obránci Sparty Libor Zábranský (vlevo) a Jaroslav Nedvěd (vpravo) brání na snímku z roku 2001 vsetínského útočníka Martina Paroulka.
Po operaci musel dva měsíce trávit v domě v Praze a byl odkázaný na berle. O to větším šokem pak pro něj byla slova Luboše Koželuha, který se ve Spartě postupem času vypracoval až do funkce generálního manažera. „Tehdy asi klubu šéfoval a vzkázal mně, že jsem simulant a že mi bude Sparta platit, až odehraju po vyléčení alespoň měsíc v kuse. Simulant? Po třech operacích? A tady mám po takovém jednání fungovat? Asi jsem byl až moc hrdý, ale já po tom telefonátu doma roztrhal smlouvu se Spartou a zavolal jsem Jirkovi Hamalovi, který mě zastupoval, že ve Spartě končím, ať to zařídí," zmiňuje Zábranský.
A přestože mu Hamal připomínal, že smlouvu na takovou částku a tak dlouhou dobu už nikdy nedostane, Zábranský byl rozhodnutý, že ve Spartě pokračovat nechce. „Agentovi jsem řekl, že takové jednání ke zraněnému hráči nechápu a že mě v Holešovicích uvidí už pouze jako soupeře. Ještě to mělo vtipný závěr - pan Koželuh prý smlouvu nakonec ukončit nechtěl. Trvalo to další měsíc, než se to Jirkovi povedlo dotáhnout do konce," vzpomíná Zábranský na ročník 2001/02, který Sparta zakončila ziskem mistrovského poháru, on sám ale kvůli zranění neodehrál v play off jediný zápas.
Trenér a majitel Komety Brno Libor Zábranský.
„Každopádně jsem byl nakonec 16 měsíců mimo hru. Zpět do velkého hokeje mě dostaly Pardubice - Zbyněk Kusý a Miloš Říha," tvrdí Zábranský, jenž u Východočechů odehrál následující dvě sezony, aby pak v roce 2004 hráčskou kariéru ukončil.
Na působení ve Spartě přesto nevzpomíná ve zlém. „Vůbec toho nelituji. Poznal jsem tam fantastické spoluhráče i další lidi. Jsem rád, že jsem zažil působení ve velkoklubu a poznal ten obrovský rozdíl mezi velkoklubem a rodinou ve Vsetíně. A to zranění a nešťastná reakce Koželuha? Taky dobrá zkušenost," uzavírá šéf brněnské Komety.
