Článek
Útočíte na čtvrtý titul v řadě. Není to pro vás už trochu rutina?
To jsou stále takové emoce, že si to nikdo nedovede ani představit. Kdepak rutina... Čestně se přiznám, že jsme už do série s Litvínovem šli s určitými obavami. Po lednových Winter Games jsme měli problémy s virózou v týmu, prohráli jsme nějaké zápasy, kondičně to nebylo ono a na hráče dopadla deka. Měli jsme pak i strach, jak v předkole dopadneme. Jakmile jsme postoupili a podařilo se nám porazit i Spartu, trenérům povídám, že jsme splnili cíl.
A jejich reakce?
Že ne. Že tohle mužstvo chce zase zvítězit. Povídám: Super, tak jdeme do toho! Čekali nás fakt těžší soupeři. Jak Sparta, tak Pardubice mají neskutečně našlapané týmy. Hrály dobře. Ale my se proti nim dokázali velmi dobře takticky připravit. Zdeněk Moták i Vlado Országh připravili správnou taktiku. Věděli, co a jak hrát. Kluci žrali led. Já jsem strašně rád, že jsme vyhráli v Pardubicích. Vážně to není žádná rutina, jen čirá a obrovská radost.
Nemrzí vás trochu, že se po sérii vedle vašeho postupu řeší i faul Hudáčka na Sedláka, který podle majitele Dynama Petra Dědka ovlivnil semifinále?
K tomu se nebudu vyjadřovat. Už jsme toho četli v sérii dost. Rozhodčí to možná trochu pouštěli. Na obě strany. Taky bychom si mohli stěžovat. Ale nemá cenu to řešit. V rámci dalšího rozvoje českého hokeje, což zní směšně od Slováka, musíme mít toleranci vůči sudím. Když ji mít nebudeme, za chvíli nebude mít tuhle práci kdo dělat. Sem tam se podívám na střídačku dorostu a juniorky a už tam poslouchají začínající i zkušení rozhodčí nadávky na svou osobu. Kdo to má vydržet? Já osobně bych to nedal, aby mi furt někdo nadával těmi nejhoršími slovíčky, jaká existují. Každý na sudích vidí jen to, kdy je on sám poškozený. A ne situace, kdy neodpískali fauly jemu. Já už rozhodčí od jednoho incidentu nekomentuju.
Od jakého?
Pamatuju si situaci, kdy si ze mě novináři udělali p**el. Když jsme kdysi prohráli se Slavií, všichni jsme to brali, že Růža (trenér Vladimír Růžička) má všechno ovlivněné, co se týče rozhodčích. Já si na to postěžoval, jestli má vůbec smysl hrát. Ať si pražská kotlina vytvoří vlastní soutěž. A novináři ze mě udělali totálního blba, že chci tvořit nějakou regionální ligu. A od té doby si na rozhodčí nestěžuju.
Síla Třince je dlouhodobá. Ukazujete, že už to není žádná náhoda?
Tak my měli velmi dobrý mančaft už v letech, kdy kraloval Vsetín. V sezoně 1997/98 jsme byli ve finále. Budovali jsme dál, jen tomu chyběla potřebná zkušenost. V roce 2010 jsme byli jediní, kdo v play off porazil Pardubice během jejich cesty za titulem. A za rok už jsme slavili my. Sice následovala mistrovská kocovina, ale poté jsme to zkonsolidovali a pravidelně hrajeme nahoře. Jsme hodně spokojení.
Čím jste našli recept na úspěch?
V klubu odvádíme dobrou práci. V nejvyšší mládežnických kategoriích máme své mančafty ve finále, dorostenci už mají zlato. Bohužel deváťáci Bolku úplně nestíhali, tak mají alespoň bronz. Uvidíme, jak dopadne juniorka se Spartou. Ale máme tři týmy ve finále, je vidět kvalitní práce všech trenérů na všech úrovních.
Je pro klub klíčová vítězná mentalita, kterou jste pod Václavem Varaďou našli?
Tohle začalo už dříve. Zavedli jsme takové klima, že všichni zaměstnanci, od trenérů až po poslední uklízečku, jsou srozuměni s tím, že jdeme na titul a věří tomu. Zbavili jsme se postupně mnohých lidí, kteří tomu nedávali všechno, co by mohli. Jde o to, aby lidé byli naladěni snahou a touhou zvítězit. Pokud se to nepodaří? Nikomu hlavu neutrhneme. Ale musí vítězství za každou cenu věřit. Tohle je hlavní krédo v naší organizaci.
Tato sezona však byla obtížná. Nebál jste se, že už výsledky nebudou tak slavné jako v předchozích letech?
Před sezonou jsme přišli o dva skutečně velmi dobré obránce. O Davida Musila a Tomáše Kundrátka. To byly citelné ztráty. Do toho nám do Finska odešly bratři Kovařčíkové, naši nejperspektivnější útočníci. Trochu obavy jsme měli. Zároveň byl však tým velice citlivě doplněný. I když Karlis Čukste zpočátku nepodával kdovíjaké výkony a trenéři ho nestavěli, teď ho vytáhli na Pardubice jako žolíka a on se odměnil dvěma důležitými góly. I z Adama Smithe se stal velmi platný hráč. Do útoku se nám podařilo získat Libora Hudáčka, jenž podává velmi dobré výkony. Víceméně čtyři sezony nám odcházejí po sezoně nejlepší hokejisti. Ale není se čemu divit, o hráče, kteří dovedou získat tituly, je velký zájem.
Řešila se někdy v průběhu ročníku pozice hlavního trenéra Zdeňka Motáka?
Ne, vůbec. Bylo období, kdy fanoušci křičeli „Moták ven". Ale po šestém semifinálovém utkání už jsem ocenil, že drtivá většina fanoušků zůstala a podporovala nás až do konce, ačkoliv jsme prohrávali po dvou třetinách 0:4. V porovnání s tím, když jsem začínal v klubu... To se pískalo, i když jsme vyhrávali. Teď nás fanoušci ženou.
Koho si přejete do finále?
Souboj s Vítkovicemi by byl hodně emotivní. Naše regionální derby. Vždycky říkám novinářům, že ne ocelářské, protože Oceláři už jsme jenom my. Ale je to pro nás nejdůležitější derby. Dobíráme se a škádlíme. Co se týče Hradce... Je zajímavé, že se o Třinci říkalo, že hraje buzerantský hokej, ale několikrát jsme dali víc gólů, zatímco Hradec není schopný dát 120 minut gól... Jasně, nepadalo jim to tam, Stezka byl nalepený medem. I Machovský podal vynikající výkon. Ale abych se vrátil k otázce, víc přeju Vítkám. Přeci jen se říká „bližší košile než kabát". Máme s nimi dobré vztahy, i když se škádlíme.
