Článek
V kulichu s bambulí. Hokejisté Litvínova a Sparty na rozbruslení před Open Air v Drážďanech
Nebyla vám v brance postupem času zima?
Když nefoukalo, tak to tak strašný nebylo. Šlo na mě hodně střel a držel se díky nim v teple.
Co byl pro vás nejsilnější zážitek večera?
Lidi. Když uděláte rekord, tak se to někde zapíše a bude tam taky vaše jméno. Jsem moc rád, že nás přijeli podpořit i naši fanoušci, kterých byla halda.
Na tribuny dorazilo přes 32 tisíc diváků. Vnímal jste kulisu?
Atmosféra byla super. Samozřejmě pak se už člověk soustředí jenom na hokej. Ale ze začátku tam byl strašný randál. Bylo to famózní.
Činily vám potíže průhledné mantinely?
Trošku jo. Ztratíte opěrné body a v nepřehledných situacích přesně nevíte kde co je. Člověk pořád hledá puk a vidíte vlastně až dozadu na tribunu, která je vzdálená nějakých 60 metrů. Všechno je takové roztahané. Pro mě bylo asi nejhorší, že na mantinelech u modrých čar nebylo nic, jenom taková modrá šmouha. Takže když už bylo hodně sněhu, připadal jsem si jako na hokejbale. Ale člověk se podmínkám přizpůsobí.
S osvětlením jste starosti neměl?
Malinko se stíny. Při hokeji jsou světla hned nad ledem, na fotbalovém stadionu jsou daleko. Puk se ve stínech občas ztrácel, ale zmákli jsme to dobře. Led byl sice trošku pomalejší, ale to se dalo čekat. Před námi celý zápas pršelo, takže jsme z toho měli strach, ale bylo to fakt výborný. Ledaři se s tím poprali suprově.
Zatímco trenér Uwe Krupp se choulil v bundě s čepicí na hlavě. Váš kustod Josef Toma strávil zápas v tričku a kraťasech!
(úsměv) On si je bere všude. Pepa je prostě takovej. Když jsme hráli v létě v Poděbradech, bylo venku třicet stupňů a na zimáku minus pět. A on tam běhal v kraťasech. Je zvyklej.
Jak jste si před sektorem sparťanských fandů užil po utkání děkovačku na „suchu"?
Děláme se sparťany vždycky po zápasech takovou rybičku, bohužel bez ledu se špatně skáče dopředu. Takže jsem improvizoval. Doufám, že to splnilo účel. (úsměv)
