Článek
Brusle protihráče Lukáše Vopelky vám tenkrát ošklivě rozřízla obličej. Vybavily se vám po příchodu vzpomínky na nešťastnou událost?
Oni se mě taky všichni ptali, proč jdu zrovna do Hradce, když mě tam zranili. Já odpověděl, že to byla souhra náhod. Dlouhé střídání, dva hráči se srazili a brusle mi bohužel vyletěla přímo do obličeje. Hokej je tvrdý sport a tohle se v něm prostě někdy stává. Jsou i horší zranění a tehdy jsem byl strašně rád, že vidím. Chyběl fakt jenom kousíček a bylo to v oku.
Co jste bezprostředně po střetu ucítil?
Strašný tlak do oka. Měl jsem strach. Viděl jsem krev na ledě a doktor mi řekl, fuj, ty tam máš díru jak do pr.... (úsměv). Když mi řekli, že to ani nezašijí, začalo se mi dělat špatně. Naštěstí oko fungovalo, zasaženy byly jenom nějaké tkáně vevnitř.
Po transportu do nemocnice jste ihned putoval na sál?
Ano, až tam zastavili krvácení. Původně to chtěli zašít jen tak lehce s tím, že bych ráno šel znovu na operaci. Ale pak tvrdili, že kdyby to zašívali nadvakrát, vypadalo by to hrozně. Rána byla hluboká, měl jsem kolem dvaceti stehů, které byly i uvnitř. Museli tam kosti nějak poskládat. Měsíc jsem tam měl ještě takový balonek, který držel oko v určité pozici.
Bavili jste se o tom s Vopelkou, jenž pak v září odešel z Hradce Králové na hostování do Vítkovic?
Trochu jo. Říkal, to seš ty, jak jsem ti to udělal tou bruslí? Chtěl mi hned napsat, ale ani nevěděl, co mi přesně je. Ale opakuji, nebylo to úmyslné a nikomu nic nemám za zlé.
Zažil jste perné okamžiky, snadné jste to však v Hradci neměl ani v dalších zápasech, kdy jste přijel.
To je pravda, Hradec byl vždycky těžký soupeř. Moc bodů jsme tu s Olomoucí neuhráli. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si ho vybral. Tým hraje už několik let na špici. Potřeboval jsem nový impuls, vždyť jsem tam byl už od dorostu. Chtěl jsem zkusit něco nového a posunout se.
Imponoval vám také útočný a svižný hokej, který Východočeši předvádějí?
Takový se mi líbí. Hra dopředu, dozadu...Styl je podobný, který hraju i já.
Co vás v Hradci překvapilo?
Líbí se mi, že se tu hodně zakládá na přesilovkách. Nechci tvrdit, že jsme je v Olomouci tak často netrénovali, ale nekladli jsme na ně takový důraz, jako se klady tady.
Jarní play ff se vám podařilo skvěle, a i start do nové sezony jste měl velmi dobrý. V prvních čtyřech duelech jste nasbíral tři góly a asistenci...
Věřím, že když budu dostávat prostor na ledě, týmu to oplatím. Loni v Olomouci to bylo právě o ice timu. Je rozdíl, když hrajete dvacet nebo deset minut. Dostal jsem větší prostor, začal si pak víc věřit a svůj potenciál dával týmu v plném rozsahu.
Hanácká metropole vám přirostla k srdci. Jak se vám žije na východě Čech?
Je tady spousta hezkých míst, třeba Jiráskovy sady hned vedle zimáku. Rád jezdím na kole, takže i lesy kolem jsou super. Přítelkyně je v Olomouci. Když ale může, přijede za mnou.
Už v pátek nastoupí Mountfield HK právě na ledě Olomouce. Jaký to bude návrat?
Bude to pro mě něco nového. Těším se a musím něco vypsat do kabiny. Přijede se na mě podívat spousta lidí.
Kolik známých a rodinných příslušníků do hlediště dorazí?
Rodinu mám v Kroměříži a ti by možná objednali i nějaký autobus (úsměv). Nějak se snad naskládají do aut a přijedou. Bude zvláštní jít do hostující šatny. Chci zápas vyhrát.
Jaké čekáte přijetí od fanoušků, kteří jsou na Hané bouřliví?
Nedokážu odhadnout. Spousta lidí mi říkala, ať se mi tam daří. Ale uvidíme, můžou přijít negativní reakce. Snad na mě nebudou řvát tak, jak vždycky řvou na hosty. (úsměv)
Dojde na hecovačku s bývalými spoluhráči?
Možná něco proběhne. S pár kluky jsem pořád v kontaktu. Nejvíc si píšu s Davidem Ostřížkem a Honzou Knotkem. Jsme kamarádi, ale na ledě budeme soupeři.
V srpnu jste se zúčastnil reprezentačního kempu v Jihlavě. Jaký to byl zážitek?
Za zkušenost jsem byl moc rád. Všechno bylo pro mě nové. Trenéři, jiná cvičení a systém, než který hraju v týmu. Poprvé jsem viděl trenéra Říhu, kterého jsem znal pouze z televize. Byl to pro mě impuls. Když dostanete pozvánku do národního týmu, nakopne vás to do další práce.
