Článek
Spartu teď stejně jako ostatní mužstva čeká nucená přestávka. Vnímáte to jako velký problém?
Upřímně jsem to nečekal. Poté, co zakázali na stadionech diváky a většina týmů byla nebo pořád jsou v karanténě... Myslel jsem si, že se nás to už nemůže nějak dotknout. Četl jsem na Twitteru příspěvek Milana Gulaše a s tím, co napsal, asi všichni souhlasíme. Celá extraliga se už celkem promořila a většina hráčů z týmů taky. Pro všechny tedy překvapení.
A velká komplikace.
Určitě. V ideálním případě začneme trénovat až za čtrnáct dnů, takže hrát se může nejdřív někdy za tři týdny.
Poslední dva duely v Litvínově a Karlových Varech jste odehráli, byť bez přítomnosti diváků. Jaké to bylo hrát před prázdnými tribunami?
Bez fanoušků je de facto úplně jedno, jestli hrajete doma nebo venku. Je to strašně znát. Víte, že zápas musíte odehrát, ale nedává vám to tu potřebnou šťávu. Nedalo se ale nic dělat.
Jak jste se cítil na ledě v úvodu extraligy?
Dobře, v herní pohodě. Nějaký nahrávky mám, klukům něco připravuju. Ještě je potřeba vypilovat zakončení. Musím být komplexní, jestli chci pomýšlet do vyšších pater a hrát nejlepší soutěže na světě.
Asistence jste pečlivě sbíral, první gól v sezoně jste paradoxně ale zatím neslavil. Trápí vás střelecký půst?
Ne, ani se jím nezaobírám. Jsem na tohle hodně pohodovej. Vždycky jsem cítil, že budu spíš tvořit hru než dávat góly. Samozřejmě je chci dát v každém zápase, ale málo i střílím. Říkají mi to trenéři, lidi, co hokeji rozumí i rodiče. Ale já už jsem prostě takovej, je to se mnou těžší. (úsměv)
David Dvořáček (třetí zleva) ze Sparty střílí druhý gól pražského týmu. Vpravo je Lukáš Rousek ze Sparty, na ledě leží brankář Liberce Petr Kváča.
Sparta vyhrála poslední tři zápasy, z prvních čtyř utkání ale tři prohrála, co vy na to?
Pocity mám smíšený. Vypadalo to dobře a chvilkama zase, jako bychom hráli hokej poprvé. Každým tréninkem a zápasem se to ale zlepšovalo.
Koronavirus paralyzuje celý svět, jak často jste v kontaktu s Buffalem?
Psali mi asi před týdnem. Měli sestřihy mých střídání v zápasech a říkali, že jsou se mnou spokojení. Ať prý na sobě dál pracuju a makám. Komunikoval se mnou nový skaut, který do Sabres přišel a má na starosti development, rozvoj mladých hráčů.
Obdržel jste od Sabres v létě tréninkový plán?
Mluvil jsem s Buffalem, Spartou a svým kondičním trenérem. Byla vzájemná dohoda, že Sabres mi budou přes aplikaci posílat cviky, které mám dělat. Zkombinoval jsem to. Půlku suché přípravy trávil na Spartě a půlku s kondičním koučem v posilovně. Všechno skvěle klapalo.
Zleva brankář Liberce Petr Kváča, Lukáš Rousek ze Sparty a Ronald Knot z Liberce.
O jaké cviky šlo?
Hlavně o to, abych první měsíc dělal třikrát týdně velkou sílu. Potom už sílu lehce ubíral a přidával dynamiku, abych neztratil rychlost. Ale zase byl odolnější v soubojích. Necelé tři měsíce přípravy měly hlavu a patu. Řešili jsme i jídelníček. S váhou problém nemám, spíš abych jedl kvalitně. Co a kolik toho přesně sníst, abych nestrádal a postupně přibíral pár kil navíc.
Váš otec Martin byl výborný útočník a v 90. letech taky hrával za Spartu. Dokud směli diváci do haly, chodil na zápasy?
Docela jo. Trénuje v Letňanech, taky má zápasy, ale většinou do O2 areny chodil. Zajel se na mě dokonce podívat i do Liberce. Když může a pustí ho tam, na stadion vyrazí. Nebo se kouká v televizi, zápas prostě musí vidět... Je jedno kde, hlavně že ho uvidí. (úsměv)
Kritizuje vás po utkáních?
Spíš mi z nich vyhledává důležité momenty. Co jsem udělal dobře, nebo mohl udělat jinak. Vždycky mi řekne třetinu a minutu. Musím si jí vybavit, takže to je kolikrát náročnější (úsměv). Ale bere to, že na ledě hraju já. Snaží se mi pomoct a poradit, jak to viděl zeshora. Hokeji rozumí, hrál ho na vysoké úrovni, takže rady od něj beru úplně jinak než od kohokoliv jiného.
Vytýká vám koncovku?
Vedl mě odmalička, takže ví, že jsem vždycky spíš tvořil hru nebo chtěl nahrávat. Občas si ze mě dělá srandu, že jsem dřevěnej, když jsem ještě letos nedal gól. Ale bereme to s humorem.
Často probíráte hokej i doma?
Je naše hlavní téma, ať máme oběd nebo večeři. (úsměv)
Nevybízí vás někdy mamka, abyste už změnili téma?
Občas, ale když je to v klidu, nějak hokej skousává. Když může, do arény taky zajde. Když jsem byl mladej, bylo mi patnáct nebo šestnáct let, řeči o hokeji se doma točily hodně. Teď už hraju profesionálně, takže táta poradí, něco mi řekne, ale nemáme žádnou dlouhou konverzaci.
