Byl jsem drzý frajírek, teď už moje body vem čert, svěřuje se Klepiš

Jak se to vezme. V tabulce jsme se moc neposunuli. Za tu propast, do které jsme zahučeli, si můžeme sami, takže se z ní sami musíme i vyhrabat. Nikdo nechce být na dně tabulky, zlepšili jsme přístup. Věřím, že po herní stránce je progres znát, získali jsme potřebné sebevědomí a už to bude jenom lepší.

Nedělali jsme žádné velké změny. I při prohrách jsme mnohokrát nehráli špatně, ale chyběly nám maličkosti, na které pořád apelovali trenéři. Zjednodušit hru, nahazovat puky a tlačit se do brány. To jsme teď začali víc plnit.

Se*e ho to stejně jako nás. Ale rozhodně nešel cestou, že by po nás neustále řval. Samozřejmě občas je nutné zvýšit hlas, když hráči neposlouchají, ale cítím, že nám věří. Snad teď neřeknu něco, kvůli čemu se na mě naštve, ale oproti minulosti se zklidnil. (směje se)

Říkal jsem si, jestli já nejsem ten Smolíček. (hořce se usměje) Samozřejmě mi ty poslední dvě sezony problikly v myšlenkách a nejsou to vůbec příjemné vzpomínky. Ale já jsem si stoprocentně jistý, že se podobné trable jako na Kladně opakovat nebudou. Zvedneme se, budeme hrát to, na co máme, tedy top desítku a minimálně postup do předkola. Do baráže určitě nepatříme.

Že nemáme v kádru žádného loženého snajpra, který by gólově vyčníval. Ale doufám, že pár kluků spíš zatím jenom spí a dostanou se na střeleckou vlnu. Pro mě určitě není útěcha, že mám nejvíc bodů, i když samozřejmě sleduju, kolik jich sbírám. Kdo z hráčů říká, že to nedělá, tak kecá. Ale já už kanadskými body nehraju o smlouvu, jsou pro mě důležitější týmové úspěchy. Jestli se daří mně, to vem čert.

No jasně. Když to řeknu blbě, ve svých dvaceti jsem vlastně ani neřešil tým. Koukal jsem jenom na sebe. Byl jsem drzý frajírek a hrál jsem si, jak jsem chtěl. Dovolil jsem si kličky, které bych si v posledních letech nelajznul. A že jsme kvůli tomu dostali gól? To mi bylo celkem jedno.

Je to přirozený vývoj, takhle to mají skoro všichni hráči. S přibývajícím věkem jsem prostě zjišťoval, že týmový úspěch je důležitější než individuální. A tak to má být.

Nikomu extra neradím. Kdo má zájem, může za mnou v kabině nebo na tréninku přijít. U mladých kluků jsou pochopitelně body důležitější a můžou si díky nim uhrát zajímavou smlouvu v zahraničí. Ale mám pocit, že spousta z nich je spokojená už jenom s tím, že se dostala do extraligy. A nemají touhu se posunout dál, ale to je jejich věc. Kdo má chtíč, dá hokeji o něco víc.

Hokej pořád miluju a pořád mě baví. Kdybych to tak necítil, dávno s ním seknu. A hlavně mě těší, že stále na extraligu stačím. Nepochybuju o sobě a věřím, že mám týmu stále co dát. To mě žene dopředu.

Bez větších problémů jo. Jasně, občas mě zatahá sval, ale držím pohromadě. Musím zaklepat, nic mě extra nelimituje. Ani letní dril mi nevadí. Naopak jsem s přibývajícím věkem zjistil, že mě práce mimo led baví o dost víc než dřív. Samozřejmě nevzbudím se s tím, že bych se těšil, až se sedřu v posilovně. Ale pak mám skvělý pocit, že jsem pro sebe něco udělal a vymáčkl ze sebe maximum.

Takhle dopředu nekoukám. Odehraju sezonu, snad uděláme co nejlepší výsledek, a potom budu čekat, jestli se mi někdo ozve. Ve čtyřiceti letech samozřejmě nemám třináct různých nabídek. Navíc chci kvůli rodině zůstat co nejblíže Praze, v dojezdové vzdálenosti. Teď cestuju do Plzně na otočku každý den, ale to se ještě dá. Uvidím, nechám to osudu.

Rád bych zůstal u hokeje. Je to pro mě po manželce a dětech druhá největší láska v životě. A nejvíc by mě lákalo právě trénovat děti. Vidět jejich nadšení, úsměv na tváři a mít možnost jim pomoct růst.

Jo, jo, oba. Netlačil jsem je do toho, ale chtěli to zkusit. Pokud je přestane bavit, skončí. Do ničeho je nenutím. Rád bych jim teda radil, ale od táty si pomoct nenechají. Víc poslouchají trenéry. Snad přijde čas, kdy mi sami řeknou, ať spolu jdeme na led a v něčem jim poradím.