Článek
„Hodně to bolí. Celou sezonu jsme dokazovali, že na titul máme a že se o něj můžeme poprat. Neměli jsme žádné výkyvy, všichni jsme makali a tým šlapal, na což jsem pyšný,“ tvrdil Sedlák a přiznával, že nejvíc jej mrzí prohra v prvním finálovém utkání.
Dynamo se z ní ale dokázalo oklepat a za stavu 3:2 na zápasy mělo dva mečboly na titul. Nevyužilo ani jeden. „Šestý zápas v Třinci byl možná náš nejhorší v sezoně. V tom sedmém už jsme zase podali super výkon. I když to může vyznít blbě, troufnu si říct, že jsme byli lepší. Ale chyběly nám góly,“ ví 31letý centr elitní pardubické útočné formace.
Pardubice vyhrály základní část; navíc s bodovým rekordem extraligy; jenže 12leté čekání na mistrovský titul přesto neukončily. „Všechno se to sešlo dobře, až na ten konec. S odstupem času to přebolí a samozřejmě i druhé místo je pěkné. V sedmém finále moc nechybělo,“ mínil Sedlák.
„Život jde dál, každá porážka musí být ponaučením. Jsem hrozně rád, že můžu být právě v Pardubicích. A nevyměnil bych to za to, co je teď na druhé straně (v třinecké kabině) ani za nic. Jsem na kluky hrdý. Doufám, že nás to posílí do dalších roků. Jádro zůstane asi stejné, máme na čem stavět,“ hlásí Sedlák.
Zapomínat na zklamání z prohraného finále mu už v pondělí může pomoct případná pozvánka kouče národního týmu Rulíka pro domácí MS.
„Samozřejmě to bude ještě chvíli bolet, ale pokud pan Rulík zavolá, budou to další zápasy, ve kterých budu myslet zase na něco jiného. Lepší než jen sedět doma a zaobírat se o to víc touhle porážkou. Sil mám dost,“ přesvědčuje Sedlák.