Hanáci se Sedláčkem v bráně poprvé vyhráli. Jsem rád, že jsem konečně chytal i doma, kvitoval olomoucký gólman

Jo. Teď už je to k směšné, ale jinak je to spíše k pláči. Venku prostě hrajeme špatně. No a já zatím chytal jen tam. Takže jsem rád, že to to přišlo i doma a uspěli jsme.

Rutině. Dozvíte se, že jdete chytat nebo, že zůstanete připravený na střídačce a pak už není co řešit. Až po zápase se podívám na nějaká videa.

V první řadě jsme v těch předchozích utkání nedali víc než jeden, dva góly a dnes jsme vstřelili čtyři. Bylo vidět, že na vlastním ledě hrajeme lépe než na cizím. Proč to tak je, nevíme. Kdybychom na to znali odpověď, něco bychom změnili.

Často míváme v průběhu zápasů pasáže, kdy nehrajeme dobře, děláme hrubé individuální chyby a to nás sráží. Dnes to platilo také. Doma se z toho ale dokážeme vyhrabat, zatímco venku ne. Kdybychom se toho vyvarovali, mohli jsme mít bodů více.

Nemáme žádný problém. Byli jsme spolu rok a půl na Spartě. Známe se dokonale. Není nám třiadvacet, už máme nějaký věk, něco odchytáno a oba bereme život trochu jinak. A tým z toho těží. Je to lepší než tady mít dva kohouty, co se budou prát.

Každý hráč a je jedno, zda je to gólman nebo třeba útočník, ví, jak na tom je, co je špatně. Já jsem rád, že mi nikdo nic nepředhazuje. Je to ale zapříčiněno i tím, že jsem doteď chytal jen venku, a tam opravdu nehrajeme dobře.

Já jsem byl iniciátor jeho příchodu. Věděl jsem, že je volný, první kontakt přišel ode mě, a že v Olomouci musí být dva brankáři. Jak už jsem říkal, nejsme nejmladší, už nechceme do NHL, takže žádný problém mezi sebou nemáme. Naopak, navzájem se podporujeme.

My víme, že takto hraje. Tím nás nepřekvapil. Obecně ale musím říct, že jsme v prostoru před bránou málo důrazní a to se musí změnit. My gólmani potřebujeme větší pomoc.

Víte co? On vás sekne do ruky, měl by dostat dvě minuty a rozhodčí to nepíská. Už to není jak před třemi roky, kdy se za to nekompromisně vylučovalo. Sudí dnes řekne, já o tom vím, ale dál to neřeší. A to mě naštvalo, bylo to už potřetí v utkání a tak jsem ho sekl do rukavice. Pak jsme se tomu oba dva smáli.

Nepříjemné. Myslím, že se nabízely nějaké zápasy, kdy jsem mohl chytat, ale trenéři se rozhodli jinak a mně nezbývalo než to respektovat a pracovat na sobě. Už jsem to v kariéře zažil a vím, jak se mám v takových situacích chovat. Jednoduché to ovšem není. Je to úplně něco jiného než, když jste v zápřahu. Je to stejné, jako když přijdete po měsíci do práce, a všechno se vám to tam nakupí. Z toho nemáte dobrý pocit. Snažil jsem se s tím však popasovat, jak nejlépe umím.