Článek
Jak psychicky náročné bylo postavit se do branky místo Šimona Hrubce za nepříznivého stavu 0:2 na zápasy?
Jednoduché to určitě není, ale už mám dost roků a zkušeností, abych se na něco podobného dokázal připravit. Navíc mi strašně pomohli kluci přede mnou. Hráli výborně, skvěle se vraceli a spoustu střel dokázali zblokovat. To jim patří hlavní dík.
I vy jste ale předvedl řadu vynikajících zákroků. Kdy v zápase vám bylo nejhůř?
Paradoxně jsem měl největší problémy s ledem, který v takovém teplu nebyl kvalitní. Každý puk před vámi může poskočit. Ale kluci výborně odtlačovali soupeře, abych většinu střel mohl dobře vidět.
Nezatrnulo vám ale půl minuty před koncem, kdy nahození Gerháta minulo branku jen o centimetry?
Ale ne, dobře jsem viděl, že puk letí mimo bránu. A nepsané brankářské pravidlo zní, že co jde mimo, do toho radši nemáte sahat. Tak jsem se toho držel. V podstatě jsem puk kontroloval, jenom jsem se bál, aby najednou nepřišla nějaká teč.
Bylo moc důležité, že jste Severočechům za celý zápas dopřáli jedinou přesilovku?
Když se podíváte na první dva zápasy v Třinci, tak pět ze šesti gólů jsme dostali právě v oslabení. Takže bylo jedním z klíčových bodů, že jsme nefaulovali a Litvínov k přesilovkám nepustili. Snad nám to vydrží i ve čtvrtek.
Očekáváte, že u toho budete opět v brance?
Nevím, jakou mají trenéři taktiku a zápasový plán. Pro mě je důležité to, že když už šanci dostanu, musím klukům nějak pomoct k výhře. Na nic jiného se nesoustředím a neřeším, jestli budu chytat já, nebo Šimon (Hrubec).
Opravdu je vám to jedno?
Jasně, vždyť hrajeme týmový sport a ne tenis. Každý má svou úlohu a úspěch přijde jedině tehdy, pokud ji všichni splní. Takže svou pozici beru, se Šimonem máme nadstandardní vztah.