Článek
„Vím, že jsem byl po Méďovi na řadě, abych ho v téhle pozici vystřídal, ale beru to sportovně. Tak to v hokeji chodí, léta nám přibývají. Ostatně, nejstarším v kabině jsem byl už před třemi lety při působení v Karlových Varech," usmál se Gřegořek.
I ve svém pokročilejším hokejovém věku zažil naopak situaci, že byl v extralize nejmladší z pětice borců jednoho týmu na ledě! „V předloňské sezóně jsem nastupoval ve Spartě souběžně s Petrem Tonem, Petrem Tenkrátem, Jardou Hlinkou a Karlem Pilařem. A všichni jsou starší, než já, takže jsem si připadal vedle nich jako mladík," přidal poznatky mistr světa z roku 2010.
Titul s Libercem? Bude to těžké
Zatímco v reprezentaci slavil zlato, v nejvyšší soutěži na titul nedosáhl. „Nejblíže jsem k němu měl kdysi v Třinci ve finále proti Vsetínu. Bohužel z toho vzešlo jen stříbro, Valaši byli nepřekonatelní. Získal jsem asi čtyři bronzy a rád bych vybojoval ještě nějakou medaili. Nejlépe už letos s Libercem, i když to bude moc těžké," podotkl obránce Bílých Tygrů.
Pod Ještědem se už zabydlel a těší ho důvěra trenérů. „Zahraničí mě moc neláká. Vyzkoušel jsem si ho jen v roce 2003 v ruském Permu. Teď už nemám podobné touhy, navíc o beky asi není takový zájem jako o ofenzivní hráče," zamyslel se Gřegořek, který si současný liberecký kádr pochvaluje.
„Máme silný tým. Do obrany přišel Martin Škoula, který by měl zkušenostmi nahradit Jirku Hunkese i Martina Čakajíka. A hodně spoléháme v útoku i na důrazné kluky ze Slavie - Petra Jelínka a Lukáše Krenželoka. Chceme se dostat do play off, v němž začíná pravá hokejová zábava. Loni jsme stihli jen minimální počet zápasů v předkole, letos musíme udělat další krok dopředu," nastínil zkušený bek liberecké ambice.
A přál si, aby mu vydrželo zdraví. „Měl jsem problémy se zády, ale momentálně jsem v pořádku. Musím to zaklepat na dřevo," uzavřel Gřegořek.
