Gól Vítkovicím Kurovský neslavil, ruce mu ale cukly. Včas jsem si to uvědomil, culil se třinecký útočník

Vítězný gól vstřelil exvítkovický Daniel Kurovský, o necelé tři minuty později zvýšil Daniel Voženílek a definitivní podobu výsledku dal v čase 54.28 Libor Hudáček, který vyhnal nešťastného brankáře Marka Machovského na střídačku.

„Byla to třetina o radosti, smutku a pak zase o radosti. Dali jsme gól na 3:2, pak domácí potřetí v zápase srovnali, ale naštěstí přišel ještě čtvrtý gól,“ popisoval jeho autor Kurovský. „Pak už to Vítkovice otevřely, protože potřebovaly srovnat, to hrálo v náš prospěch,“ líčil odchovanec Vítkovic.

I proto svůj třetí gól v sezoně, na ledě, kde vkročil do extraligy, neslavil. „Začínal jsem tady v áčku, tak jsem dopředu věděl, že kdybych náhodou gól dal, tak z respektu ke klubu se radovat nebudu,“ vykládal Kurovský.

Ruce mu přesto poté, co dostal puk za Machovského, lehce směrem ke stropu haly cukly. „Možná trošku jo, hned jsem si to ale uvědomil. Možná to bylo proto, že naše lajna nehrála moc dobré utkání. Jsem rád, že jsme mohli pomoct na konci,“ poukázal Kurovský, že společně se slovenskými parťáky Viliamem Čachem a Vladimírem Draveckým byli u dvou ze tří vítkovických gólů.

Závěr druhého derby v sezoně narušili domácí příznivci, kteří minutu před třetí sirénou naházeli z kotle na ledovou plochu konfety a zápas musel být na několik minut přerušen, než úklidová četa led uklidila.

„Za mě zbytečné, ale když měli tu potřebu. Myslel jsem si, že pustí časomíru a nechá se čas doběhnout, ale asi to nešlo. Škoda toho, museli jsme čekat a pak se to už jen dohrávalo,“ vykládal Kurovský.

V tu chvíli byla domácí aréna Vítkovic, až na spokojené fanoušky vítězného Třince, téměř vyprázdněná. Příznivci slezského týmu tak mohli oslavit deváté utkání Ocelářů s minimálně bodovým ziskem v řadě.

„Vůbec bych ale nemluvil o nějaké přehnané pohodě. My chceme prostě jen zvládnout každý další zápas,“ popisoval náladu v kabině pětinásobného českému extraligového šampiona.