Článek
Řada kladenských fandů ve vás vidí zachránce, jak se vám s touto nálepkou hraje?
Já si to nepřipouštím a do role nějakého zachránce se ani nestavím. Možná jsem jenom přišel ve správný čas. Nastoupil do zápasu ve Zlíně, které jsme vyhráli, což malinko nakoplo celé mužstvo. Hrajeme od té doby pořád líp a líp.
Chytáte za obranou nováčka soutěže. Je to znát?
Spousta kluků hrála loni první ligu, byť jsem v ní tady nechytal, tak v každé zemi je extraliga vždycky skok výš. Zkrátka jiný level. Když se v první lize staly chyby, soupeř je tolik netrestal. V extralize jsme se ale přesvědčili, že každá může skončit gólem. Je to viditelné. Musíme je minimalizovat a dál denně pracovat, protože ze sekundy na sekundu se to nezmění. Extraliga je těžká, ale zatím jsme na tom celkem obstojně. Doufám, že budeme stále růst.
Zleva Tomáš Kaut z Kladna a Lukáš Krenželok z Liberce.
Úspěšnost zákroků jste vytlačil přes devadesát procent, navíc před týdnem proti Zlínu poprvé v sezoně vychytal nulu. Jak se cítíte v brance?
Výborně. Asi mi pomohlo, že jsem měl v létě dobrou přípravu. Asi nejdelší od doby, co hraju hokej. Přes deset týdnů. Měsíc jsem byl na ledě, akorát mi pak už chyběla zápasová praxe. Když jsem do Kladna přišel, fakt jsem si to užíval.
Do slovenské extraligy jste naskočit nechtěl?
Tuhle možnost jsem měl, ale říkal jsem si, že ještě počkám. Ve finské KalPě jsem skončil už v březnu. Pak jsem jel na mistrovsví světa a po něm se něco řešilo v KHL, což ale padlo. V týmech pak bylo skoro všechno už plné. A pak se ozvalo Kladno...
Co vám řekl majitel klubu Jaromír Jágr, když vás poprvé kontaktoval?
Jak jsem na tom, jestli jsem připravený... Někdy v sobotu jsme si volali, v úterý jsem byl na tréninku a v pátek už chytal ve Zlíně. Bylo to rychlé.
Jaromír Jágr z Kladna během předzápasového rozbruslení v Olomouci.
Jaké to je hrát s ním v jednom týmu?
Zvláštní, já si to úplně neuvědomuju. Možná mi to teprve dojde, až s hokejem skončí. Až jednou budu mít děti, budu jim o tom vyprávět. Je to lídr, vůdce, stále na sobě maká. Úžasné.
Jak vystupuje v kabině?
Když přijde, nemá potíž si s kýmkoliv popovídat. nebo mu říct pár slov mezi zápasy případně třetinami, když něco vidí a má postřehy, Nemá problém vůbec s ničím, ani si něco vyslechnout, když třeba mluví v šatně někdo jiný. Takže normální pohoda v šatně.
Když dorazí do kabiny, mladí hráči ztichnou?
Mají respekt, ale takový normální, nic extra. Že by každý ztichl a bál se najednou něco říct, to ne. Kluci si zavtipkují a někdy i s ním.
Jaromír Jágr z Kladna během utkání Tipsport extraligy.
Když se v zápase nedaří, zvýší Jágr o přestávce hlas?
Neřekl bych zvýší, ale slovo si kolikrát vezme. Řekne, jak to vidí on, hlavně z pohledu jeho lajny. Jarda mluví hned po třetině, když si v šatně sedneme. Nemluví ale jenom on, ale i jiní starší kluci. Mluvím třeba i já, jak jsem to viděl z brány. Řekneme si věci, které nám nešly. Trenéři chodí až ke konci přestávky a jejich slova se občas překrývají. Vidí to často dost podobně, přizvukují a hledají, jak problém vyřešit.
V únoru bude Jágrovi už 48 let, přesto na ledě stále válí. Co vy na to?
Neuvěřitelné. Mně je 24 let, takže jsem skoro o polovinu mladší. V jeho letech budu rád, že chodím (úsměv). Je to fakt obdivuhodné, což vidí všichni fanoušci nejen v Česku, ale na celém světě. Prostě něco výjimečného.
Jaromír Jágr během utkání Kladna na Spartě
Bydlíte přímo v Kladně?
Na okraji města, kde mám byt. Je tu se mnou i přítelkyně, mám tady i psy, takže mám o zábavu postaráno. (úsměv)
Kam ve městě zajdete, když máte zrovna volno?
Ono ho teď moc nebylo, navíc jsem byl nedávno s reprezentací na Německém poháru. Ale když volno mám, snažím se odpočívat, abych co nejlíp zregeneroval. Nebo třeba vyběhnu ven se psy. Dají zabrat...(úsměv)
Poslední tři roky jste působil ve finské Kalpě. Jaká to byla pro vás změna zvyknout si v české extralize na jiný styl hokeje?
Je to jiné, ale ligy porovnávat nechci, každá má svoje specifikum. Ve Finsku se zaměřují na bruslivý hokej, ale tady jsou taky kvalitní hráči, kteří to dovedou trefit.
Jaký byl život v Kuopiu?
Mně to tam vyhovovalo. Když jsem do Finska přišel, neuměl jsem ještě moc anglicky, postupem času jsem ale uměl domluvit. Lidi byli skvělí, ať už spoluhráči nebo kluci ze zahraničí. Všichni mi pomáhali, jak se dalo. Město bylo taky super, krásná jezera. Když jsem měl třeba trénink, přítelkyně k nim vyběhla se psy. Když v zimě zamrzla, dalo se po nich chodit. Mým sousedem byl maďarský útočník Balasz Sebok, který tam se mnou byl tři roky. Rozuměli jsme si spolu. Někdy v budoucnu bych se tam třeba rád vrátil.
Kratší dny vám nevadily?
V zimě to někdy bylo náročné. Když o desáté ráno vyšlo slunce a ve dvě už zapadalo. Před KalPou jsem chytal ve Finsku za Kokkolu, kde to bylo těžší, protože je na severu země. Tam byla fakt zima a tma. Kuopio je jižněji a už jsem byl i trochu zvyklý z Kokkoly. Musím ale říct, že mi to možná i vyhovovalo. Mám rád spánek a klid, který je v celé zemi.
Naučil jste se něco finsky?
Pár slov jsem rozuměl. Něco jsem uměl i říct, ale moc jsem to nehrotil. Když mi něco říkali finsky, tak jsem raději odpovídal anglicky.
Byli Finové chladnější?
Jak kteří. Nejsou zase tolik otevření, na ulici jsou možná trochu chladnější, tolik nemluví, já měl ale skoro pořád příjemné zkušenosti. U nás v klubu, ať už kluci, kustodi, lidi v realizačním týmu mi pomohli úplně se vším.
