Článek
Jak vám bylo v Olomouci, když vás David Krejčí překonal dvakrát během dvou minut a vyhnal vás z branky?
Nebyl to dobrý zápas, napadalo mi do branky dost puků, často po nepříjemných odrazech. David ukázal svou neskutečnou kvalitu. I jeden hráč dokáže pozvednout mužstvo o několik úrovní výš.
Jak hodnotíte úvod sezony s Plzní?
Výsledky jsou nahoru, dolu. Nedaří se nám venku, kde neudržíme výkonnost celých šedesát minut. Neprosazujeme se střelecky, často obdržíme první gól a musíme dotahovat. Ale věřím, že se hra brzy ustálí a budeme sbírat body pravidelně.
Adam Musil z Pardubic v akci, zastavit se ho snaží Petr Kodýtek z Plzně a brankář Dominik Furch.
Co říkáte na plzeňský tým?
Kolektiv je super, všichni do něj zapadli výborně. Za sebe jsem hlavně rád, že mi Plzeň dala možnost chytat a konečně se můžu bavit s většinou spoluhráčů česky.
Třinecký David Kofroň zkouší pozornost brankáře Plzně Dominika Furcha.
Užíváte si i hrát před českým publikem?
Je skvělé, že fanoušci mohou chodit na hokej. Atmosféra je tu bouřlivá, obzvlášť v Plzni. Naštěstí minulý rok v Minsku mohli diváci navštěvovat zápasy během pandemie celou dobu, i když jen asi třicet procent kapacity. Vedení klubu vyřešilo situaci vychytrale. V patnáctitisícové hale uzavřelo horní patro a fanoušky nahnalo do spodní části arény. Opatření splnilo, i když to z protiepidemického hlediska nemělo žádnou logiku.... Ale my hokejisté jsme si nestěžovali, byli jsme rádi za jakoukoliv podporu z hlediště.
Projevily se na vašem životě v Minsku, že zemí zmítají vnitřní nepokoje?
Situaci samozřejmě nechci zlehčovat, ale krize mě tolik neovlivňovala. V nebezpečí jsem se necítil. Spoluhráči i lidi z týmu samozřejmě protesty probírali, já jsem se ovšem vždy snažil zůstat stranou a politiku nekomentovat. Do Běloruska jsem šel hrát hokej.
Brankář Dominik Furch z Plzně pouští první gól v utkání v Olomouci.
Do zahraničí se stále chcete vrátit. Pořád preferujete KHL?
Ano, ale v únoru se nám narodil druhý syn, takže už nechci brát nějaký tým na východě Ruska, kde by rodina se mnou nebyla. Uvidím, jaká nabídka se objeví. Zatím to vypadá, že do konce září zůstanu v Plzni.
Posledních šest sezon jste si vždy zachytal alespoň jeden zápas v reprezentaci. Věříte, že jste v národním týmu ještě neřekl poslední slovo?
Do reprezentace je určitě snadnější cesta přes zahraniční soutěže, takže záleží, jaké angažmá seženu. Ale konkurence českých gólmanů je velmi vysoká, což je dobře. Česká brankářská škola má stále zvuk.
Dominik Furch během tréninku hokejové reprezentace.
S jakými pocity jste chytal v přípravě proti Slavii, kde jste hokejově vyrostl?
Nostalgické. V klubu stále pracuje mnoho lidí, které si ještě pamatuji ze svého působení. Potkal jsem některé známé hráče, trenéry, ale třeba i šéfa bezpečnostní služby. Se všemi jsem si popovídal. Přátelsky mě lákali zpět do týmu, nicméně já bych rád chytal ještě pár let v zahraničí.
Co bude potom?
Už jsem si vyzkoušel v Praze uspořádat víkendové kempy pro děti. Chtěl jsem zkusit něco nového a bavilo mě to, i když po dvoudenním zápřahu jsem byl pořádně unavený. Trénování je pro mě v budoucnu možnost a asi i logický krok, ale je mi teprve 31 let a zatím se naplno soustředím na brankářskou kariéru.
