Článek
A právě tým z východních Čech nyní vítkovickému týmu stojí v cestě do finále, tedy k zisku medailového umístění. „Jsme v semifinále, musíme si i toho vážit, protože se to nestává každý rok," připomněl Dej, že tým z Ostravy získal medaili naposledy v sezoně 2010/2011, kdy ve finále podlehli Třinci. První utkání semifinále proti Hradci Králové hrají Vítkovice doma v úterý.
Vítkovice jsou v semifinále po dvanácti letech, jak to v týmu prožíváte?
Je to fajn, všichni si to užíváme, chystáme se s dobrým pocitem, ale i zodpovědností. Je třeba si vážit, že jsme se dostali do semifinále, není to každý rok. Těšíme se. Přesilovky, oslabení, hra v předbrankovém prostoru, to jsou věci, ve kterých musíme být silní. Těšíme se na naše fanoušky, zase bude vyprodaná hala, v Hradci určitě taky. Jsem zvědavý a těším se.
V Hradci Králové jste hrál, získal medaili. Jaké to bude pro vás osobně?
Trošku prestižní, ale je to už šest roků dozadu, v týmu už prakticky nikdo není. Možná jeden dva hráči tam ještě zůstali, nebo se vrátili z jiných klubů. Je to kvalitní soupeř, velmi dobře bruslařsky vybavený, hrají velmi aktivně na obou stranách hřiště, přečíslují.
Mají něco specifického, nepříjemného?
Oni jsou celkově kompaktní, velmi dobře bruslí, napadají. Přečíslují v útočném i obranném pásmu, rychle se vracejí. Ke konci základní části vyhrávali hodně zápasů, dostali se na vítěznou vlnu. Sám jsem zvědavý, jak bude série vypadat. Bude to velmi bojovná série.
Začínáte v úterý a ve středu doma. Je to výhoda?
Celou sezonu jsme makali, abychom tu výhodu měli. Doufám, že nám to pomůže. Nemůžeme se na to spoléhat, ale je to velké plus, začínat doma. Naši fanoušci jsou výborní a doufám, že nás zase poženou.
Vzpomenete si na těch pět sezon v Hradci Králové? Jaké byly?
Byla to vydařená část mé kariéry, kterou jsem v roce 2017 zakončil bronzovou medailí. Vzpomínám na to rád, sešlo se tam tehdy hodně skvělých hokejistů. Přestěhovali nás z Českých Budějovic do Hradce Králové, první roky byly takové euforické. Po dlouhých letech tam byla extraliga, od začátku chodilo hodně lidí. Pořád tam mám hodně známých, ale teď to je soupeř. Je to už hodně roků dozadu, co jsem tam byl, ale do Hradce se vždy budu vracet rád.
V sezoně 2016/17 jste se tam potkal s Richardem Jarůškem, ztratili jste k Hradci slovo?
Když Rišo přišel do Vítkovic, tak na Hradec nějaká vzpomínka padla. Jednu sezonu jsme tam spolu zažili, povtipkovali jsme, zavzpomínali, ale to je tak všechno.
Hradec táhne váš krajan Oliver Okuliar. Bude třeba hlídat především jeho?
Je to slovenský reprezentant, ale podobných hráčů tam mají víc. Vyloženě na něj se soustředit nedá, takhle rychlých, dravých a důrazných hráčů před brankou tam mají pět šest. Budeme o něm vědět, ale budeme se soustředit na celý tým.
Proti Kometě vám nešly přesilovky? Bude důležité je využívat?
Určitě. Nedařily se nám, ve čtvrtfinále se nám z nich povedlo skórovat až v té poslední a byl to postupový gól v prodloužení. Tohle rozhoduje – oslabení a přesilovky. V každé sérii. Předbrankový prostor bude důležitý, odtud padá nejvíc gólů. Důraz na čtyřech pěti metrech od brány je klíčový. A zásadní bude vyvarovat se faulům. Prali jsme ses s tím celou sezonu, doufám, že v tom budeme teď úspěšnější.
Kometu vedl Patrik Martinec, nyní vás čeká jeho bratr Tomáš, který trénuje Hradec. Je to výzva?
Matně si vzpomínám, že když jsem v Hradci byl, tak pan (Tomáš) Martinec tam byl taky jako asistent trenéra. Ale je to strašně dávno, i on se jako trenér vyvíjí a posunuje. Doufám, že se nám podaří porazit i druhého pana Martince. Celou sezonu jsme na něčem pracovali, ukazovali kvalitu. Do boje ale jdeme s pokorou. Taková šance nepřichází každý rok. Budeme se rvát ze všech sil.
