Farma? Jde se tam přes mtrvoly, tvrdí posila Hradce. A těší se na kotle

Poslední roky jsem podepisoval smlouvy až pozdě v létě. Minulá sezona mi nevyšla, abych si mohl někde vyskakovat a zkoušel třeba Rusko. Řekl jsem si, že vezmu první dobrou nabídku, abychom s rodinou měli klid. A přišla od Hradce. Dostal jsem návrh smlouvy a skoro okamžitě jsme podepisovali. Trvalo to asi jenom čtyři dny.

Tím, že jsem extraligu dlouho neviděl, tak kluky na ledě neznám. Nechci tedy hned vykřikovat, že budeme hrát o titul. Ale na ligu se už ohromně těším, nejvíc na ty kotle, jak to na stadionu vždycky řve. V Americe všichni sedí, čumí a vstanou ze židle, jenom když padne gól nebo se někdo porve.

Návratu bych se v budoucnu nebránil. Vancouver na mě podstoupil práva Tampě, která i projevila zájem. Jenže jsem říkal, že když nevyrovnají moje finanční podmínky, tak nemá cenu, abych se stěhoval zase zpátky. Měl jsem tady už podepsáno a nas...bych spoustu lidí.

Při podpisu mi říkali, že budu jasná jednička na farmě v Hartfordu, tedy třetí gólman v Rangers. Ale v brance jsme se střídali s o dva roky starším Dustinem Tokarskim. Prali jsme se o to celou sezonu, jednou šel nahoru on, jindy já. Vzhledem k jednoleté smlouvě jsme ale pro Rangers postupem času nebyli perspektivní. Přitáhli nám tedy jednoho kluka z nižší ECHL. Budˇ byl v bráně on, nebo Rus Georgiev, když ho v Rangers poslali k nám. Stalo se mi, že jsem asi šest týdnů vkuse vůbec nechytal zápas. Hrůza, ale na nikoho to neházím, takhle to tam prostě chodí.

Přitom jsem šel hned do prvního týmu Canucks, protože tvrdili, že mají oba gólmany zraněné a budu chytat. Jenže po příjezdu mi řekli, že se jeden z brankářů už uzdravil. Pak mě poslali na farmu do Utici, kde chytal zkušený Michael Leighton, což byl super kluk. Trenér mu věřil víc, i proto, že spolu dřív hrávali. Větší prostor jsem dostal až ke konci sezony. Rozchytal jsem se, ale to už bylo k ničemu. Byla to zajímavá sezona, taková trochu vyplejtvaná.

Vyvrtnul jsem si kotník zrovna v době, kdy se v Rangers zranil Ondra Pavelec. Byl jsem na dva měsíce mimo hru. V tu chvíli se mi možná lámala kariéra.

Ne, to k tomu prostě patří. Říká se, že kdo je připravený a umí v danou dobu využít šanci, tak v NHL zůstane. Mně se to nepodařilo, žádného roku ale nelituju. Naučil jsem se navíc jazyk, čehož si strašně cením. Zvládám i slangy. Nejsem sice jako rodilý mluvčí, ale v klidu se anglicky domluvím.

Byl to fofr s ohromným nasazením. Všichni kluci se chtějí dostat do NHL, takže každý chodí naplno do všech soubojů a střel. Jde se tam prostě přes mrtvoly. Nešlo nic vypouštět, což se mi na jednu stranu líbilo. Věděl jsem, že když polevím, tak takových, jako jsem já, si tam s prominutím za hodinu narvou kýbl.

Ano, nachází se tam dost pěkných restaurací, ale jinak centrum není nic moc, protože je oblezlé bezdomovci. Moc hezká je ale čtvrť West Hartford. Dalo se taky v pohodě dojet do Bostonu nebo i do New Yorku, kam trvala cesta autem dvě a půl hodiny. Když jsem měl třeba volno, našli jsme s manželkou v Hartfordu nějaký kopec a s dcerou Nelou bobovali. Malé budou v září čtyři roky a rodičovství mě fakt baví. Když teď navíc byla týden na prázdninách u babičky, bylo to takové divné. S manželkou jsme doma na sebe čučeli a nevěděli, co s časem. Nudili jsme se. (úsměv)

Je technická. Každý si počká na finální přihrávku. Nikdo tam nenahulí za modrou puk jen tak na bránu. Byla to pro mě celkově obrovská zkušenost. Vlezli jsme v Bratislavě do šedesát let starého Tupoleva a mastili třeba jedenáct hodin do Vladivostoku. Tam jsme vypadli z letadla a vůbec nevěděli, kolik je hodin. Odvezli nás na zimák, odehráli jsme zápas a jeli do Šanghaje. Přelety mezi časovými pásmy jsme ale měli docela promyšlené. Ať jsme přiletěli kamkoliv, všude jsme zůstávali na slovenském čase.

Nebylo to tam úplně růžové, ale jednání s nimi bylo vždycky férové. Na rovinu mi řekli, že teď peníze nejsou a neví, kdy přijdou. Peníze jsem ale od nich dostal úplně všechny.